takže o prava, mantinely si nenastavuji sama, ony se tvoří...a já je jen akceptuji.
Nezlobím se na tebe a doufám, že ty na mě. Nemám v úmyslu urážet,
napadat tvou víru, Jen si tak povídáme. Pro mě je to vcítění se do
jiného, něco jako sonda do hlubin nepoznaného. Je-li tam mantinel, je mi to
moc líto, ale je to pro mě akceptovatelné. Dokážu si povídat o něčem, co
nás spojuje.
Přesto hledám někoho bez brýlí, které mu určují co má vidět, i když
může být jejich nasazení pomocí a útěchou.
v pohodě, proto jsem tady. ráda si povídám :-)) o buddhismus jsme se mnoho let zajímala... Mám k výhochu blízko, žila jsem pár měsícu v Singapuru, odsud je moje snacha Malajka, starala jsem se o vnoučátkya. TAky jsem byla na delší dovolene v HOngkongu, vymetla všechny chrámy, byla u velkého Buddhy v Landau, prošmejdila každý kout, zapalovala vonné tyčinky a opakovala mantry. Ale chyběl ten poslední krok, nebyla jsem schopna ani po mnohal letech praktikování se nechat padnout a absolutně důvěřovat hlubině Bytí, že mě zachytí a nespolkne.
Až jsme byla v Izraeli a jak mám ve zvyku šmejdila po každém koutu a všude vlezla a všude meditovala modlila se, najednou to bylo jasné a já se vzbudila jako křesťanka :-))) viděla jsem jak světlo svítí u Božího hrobu na všechny, jak se tam tlačí, každý mluví jinou řečí a strkají do sebe a světlo svítí na všechny stejně. TAkže tak... už je to asi 11 let a je to můj domov. Nikoliv Izrael :-)) ale tady zde. nedívám se jinam. tam kde jsem tam jsem doma.
To je hezké, vidíš, jaké lidi tady může člověk potkat. Já si
nemyslím, že je třeba vykonávat nějaké rituály, člověk má hledat v
sobě. Každý má svou cestu a nikdo jiný po ní nepůjde, ani za něj ani s
ním ani vedle něj. Jsme tu sami za sebe a jsme buď skuteční a nebo se
zdáme.
Možná je to o obavě z toho, že na konci je něco, co není za odměnu a
není ani tak krásné a smysluplné. Vlastně, proč by měl konec dávat
smysl, pokud ho nemá ani začátek?
Vybrala sis a možná je to pro tvé vědomí správné rozhodnutí. Je to
cesta.
1
1