Tak to jsem asi slyšet nechtěli 
Chytrá otázka vzniká, když jí položí moudrý člověk,pak odpověď
dle toho ,kdo jí rozumí. 
Je fakt že někdy se i na tu největší chytrost, či hloupost nedá ani
odpovědět. Při té druhé nejlépe mlčet a nejhůře odejít. 
vím, to mi děláváš 
když jsem "moc chytrá, nebo urputná v něčem"
no vždycky mi to pak dojde, i když to někdy trvá 
asi je to taková typická vlastnost. Urputnost a neodbytnost. Na druhé straně, když se tak dívám na svůj život zpětně, tyto vlastnosti svým způsobem otravné mi celý život pomáhaly přežít a nevzdávat se lehce. Vstát a jít dál za svým. Nebo za tím, co jsme tehdy považovala za dobré a správné :-)) Teď už nemám ani sílu a ani dost energie.
tos napsala moc hezky, ale ona se ti síla vrátí,
jsi zdrchaná posledními událostmi
bude to dobrý, kolo osudu se stále otáčí, což ty dobře víš :)
jasně nebude to, jako dřív třeba, ale ještě to bude velice dobrý,
ty to máš v sobě, vím to jistě, jsi hodně silná žena, to vím na sto pro
a dala bych za to ruku do ohně 
díky za povzbuzení :-) nojo, Kolikrát mě napadá že síla ženy je v její slabosti.
A maminka se zabydlela celkem dobře, je opečovaná jako vzácná květinka.
Nejenom tobě. Horší to je praktikovat v reálu jak tu. Poněvadž tu máš čas si dát pauzu.
Mlčení vypadá inteligentně a odchod může vypadat jako slabost, vyber si
správné načasování 
To mlčení tomu komu je říkáno je dáno nad tím přemýšlet,pokud i
potom se člověk cítí v negaci a né v chytrosti od koho to jde je vhodné
vůbec nereagovat či odejít,pravidlo které funguje, už jsem vyzkoušel, leč
někdy jsem podlehl a diskutoval,ale člověk se učí stoicismu více přijít
na chuť a jde to tuto moudrost praktikoval a vyvarovat se negace a zbytečné
mluvě, spíše činy a pokora jsou slova moudrosti. 
Kdyby si rozebíral každou větu, kterou někdo pronese, budeš mlčenlivým
i na věčnosti 
Nejde jen o větu,ale někdy dobré mlčet jak zbytečně mluvit a naslouchat
a přemýšlet. Přemýšlet třeba a dostat se do kůže druhého, proč
momentálně reaguje a dle toho v té pauze mlčení si říct má cenu
odpovídat či odpovědět po pauze kdy zmizí emoce vůči konstruktu. Někdy
rychlá odpověď je další nepromyšlený výbuch emocí víš. 
To mlčení se nejlépe probírá v mysli po nějaké situaci, aktu, kdy se
člověk buď zdrží a nekomentuje a nebo naopak. Po bitvě se doplňují
generálské řady 
po bitvě je nutkání poskytovat generálské rady největší :-)
(četla jsem rady místo řady)
No však zdrženlivost v mluvě je to že předchází zbytečné mluvě kór
i když nám někdo říká o chybě, mlčení je i to že nekomentujeme tu
chybu ,ale přemýšlíme jak zlepšit,aby chyba už se neopakovala a říct,
což je důležitý postoj,nic neslibujici a to uvedu příklad: Budu se
snažit,aby se tato chyba neopakovala. Což je ctnost a učení Stoicismu.
Poněvadž slibovat něco o čem vím že nevím jestli splnim dělají ze mě
nekompetentního člověka, stejně jako když udělám chybu a okecavam jí,
poněvadž už se stalo lepší mlčet omluvit se a snažit se svou chybu
neopakovat. 
Ber to jako hloubku co píšu, víš jak dlouho jsem to psal? V reálu ze mě
dostaneš málo slov jen ty podstatné co vystihují mou mysl a tím i
skutečnost letitou,proto nedávné objevení objeveného stoicismu. Uf 10
minut. V reálu za tu dobu jen jedno slovo. 
To bych do tebe zase neřekl. Myslel jsem, že konverzuješ vesele a rád.
Zase pokud je to slovo výstižné, pak stačí než jedno. Ženy to tedy moc
neocení, to je pravda, ale zase když je to ano u oltáře, stačí jim jen to
jedno

Podle této filozofie bychom se měli soustředit na to, co máme pod kontrolou, a nezatěžovat se věcmi, které nemůžeme ovlivnit (tvé desetiminutové psaní). Stoikové věří, že klíčem k duševnímu klidu je žít v souladu s přírodou a rozumem a přijímat osud s klidem a odvahou.
Tak a hlavně zdrženlivý ke všemu v mysli než cokoliv řekneme v tichu přemýšlet či mlčet i na slouchani stačí.
Není to tak jednoduché. Člověk je stvořen pro to, aby ventiloval, co si
myslí 
Věř že je dá se to cvičit. Nikdo neříká že hned budeš dobrý, když už se učíš je známka dobré vlastnosti.
ješt k tý chybě co se nemá opakovat.
nevím zda to patří ke stoicismu, ale spíše bych doporučovala tu chybu akceptovat, přijmout s určitou statečnosti i za cenu že třeba okolí to bude iritovat. Pokud tu chybu přijmeš, jakože patří k tvému životu... projdeš skrze ní a zanecháš ji za sebou a jeslti se bude či nebude opakovat není vůbec důležité.
No důležité je dostát toho ,aby se neopakovala. Pokud to je v rámci
možností. 
Nevím o co jde... proto se k tomu těžko vyjádřím. Jestli je to chyba v práci, tedy že človk něco zapomene nebo není dost pozorný a splete si datum či objednávku, tomu se nedá vyhnout ale je možné se snažit i když se nedá nikdy vyloučit že udělá chybu pokud je nepozornost součástí jeho povahy.
JInak ale v rámci charakteru, kdaždá slabost může být předností a naopak.
Né, každý by mohl být Lukáškem, protože podle některých jím být
zaručeně nemůže 