Jak jste toho prozření dosáhli?
Jak jsme toho dosáhli? V prvé řadě přemýšlením. Naší metodou je především racionální úsudek a logická úvaha. Vřele vám je doporučují, vážený kolego!
Nepodložené představy a fantazie pochopitelně ponecháme stranou...ty pohádkové dětem, ty nábožensky motivované věřícím...
A můžeš mi tedy předvést, jakým intelektuálním postupem se k tomu tebou proklamovanému závěru dojde?
Copak nestačí racionální úsudek, logické uvažování a kritické myšlení?
Předveď mi tu aplikaci racionálního úsudku, logického uvažování a kritického myšlení, která vede k danému závěru. Neboli ukaž mi, jak jsi k tomu závěru na základě racionálního úsudku, logického uvažování a kritického myšlení došel. To ukáže, jestli to stačí anebo ne.
To platí především o výrocích ateistů o Bibli, že
Tím, že neumíš předvést, jakým intelektuálním postupem lze dojít k takovým závěrům, dokazuješ, že jsi v příspěvku #36569 prostě jenom plácal. Tvrdil jsi něco, co je založeno jen na pocitech a představách (kterými si nikdy nemůžeme být jistí). To měla být ukázka toho ateistického životního postoje a všeho, co s tím spojuješ (té úrovně myšlení apod.)?
Mohl napsat, že tu stránku viděl ve snu - měl vidění.
Mělo by to stačit, protože i vy operujete takovými "důkazy".
To co jsem uvedl o té první stránce je ovšem starý vtip, jehož účelem vždy bylo nějak si rýpnout do věřících. Nemá cenu ho nějak podrobně rozebírat. Ostatně na fórech o náboženství už několikrát byl.
Jinak se jen trochu vrátím k tvé otázce - jakým intelektuálním
postupem jsem dospěl k takovým (tedy zřejmě ateistickým) závěrům.
Obecně řečeno jsem je přece uvedl - racionální úsudek, logická úvaha a
kritické myšlení jsou přece ty nejzákladnější intelektuální způsoby,
jak si vytvořit svůj vlastní názor na svět. Mimo jiné i na základě
vlastních zkušeností a jejich srovnáním s poznatky ostatních lidí.
Domnívám se, že iracionálno a nadpřirozeno spojené s vírou v ně mezi
intelektuální zůsoby vnímání světa nepatří. Tím nijak nepopírám
někdy opravdu důležité instinkty, reflexy, intuici i svědomí. I ty ale
většinou souvisí s poznáním a zkušeností. Na často proměnlivých
emocích a pocitech bych svůj celkový pohled na svět nestavěl.
Uvedl jsi to, ale ten postup jsi nedemonstroval. Právě ta demonstrace prověří, jestli tomu tak skutečně bylo. To že se jí bráníš jenom dává tušit, že tomu tak nebylo a k těm závěrům jsi nedospěl intelektuálním způsobem.
Iracionální funkce přirozeně nejsou racionální funkce (tou je jen rozum), přesto ale dokáží být tyto funkce při kognici platné. Neříkám, že fungují zrovna na nějakém mimosmyslovém vnímání, může se jednat o nějaké vyhodnocení prováděné naším podvědomím (které disponuje daleko větší sumou informací než vědomé já) a výsledky tohoto vyhodnocení pak "hází" vědomému já ve formě pocitu a tušení. V každém případě kognice člověka není vyčerpána pouhou rozumovou funkcí a na uvědomění a uplatnění tohoto faktu se pak zakládá moudrost.
Formování životního postoje, jakým je ateismus, je dlouhodobý proces.
Právě proto vyžaduje určitou úroveň myšlení, znalost základních
přírodních zákonů, ale i historie, vývoje společnosti atd.
Daleko víc by mě zajímalo. jak dospěje myslící člověk 21. století k
víře v existenci Boha, v nadpřirozeno a iracionálno? Čím je taková víra
opodstatněná, když je založena jen na pocitech a představách, kterými si
nikdy nemůžeme být jistí? I samotní věřící svou víru vnímají každý
jinak a spíš je často rozděluje než spojuje.
Tak předně je třeba říct, že člověk nedokáže jednat výhradně jenom racionálně, ani jakkoli by se o to výslovně snažil, jak tu ostatně právě ateisté ukazují. Iracionální (emoční, citová, instinktivní) stránka patří k člověku tak jako ta racionální a právě tato iracionální stránka/oblast nás dělá lidskými - bez ní bychom byli roboti, stroje. Obě tyto stránky mají v životě člověka svoje místo, svojí roli, každá z nich má své uplatnění a je nerozumné jednu vyzdvihovat nad druhou.
Pocity a představami si sice nemůžeme být jisti, ale přesto se jimi každý dennodenně řídíme. Jsou dokonce lidé, kteří na nich založili svou kariéru: je mnoho úspěšných obchodníků (hlavně třeba v oblasti finančnictví), kteří se spoléhají na svou intuici či svůj instinkt, jak to nazývají. Prostě na to mají "čuch", ti řeknou. Je to iracionální, ale přesto to funguje. Racionalita zkrátka nedokáže rozhodnout všechno, člověk má k dispozici i další kognitivní funkce (které možná ještě nejsou vědou úplně prozkoumány). Funkci racionality samozřejmě není správné potlačovat, ale není zase moudré stavět jenom na ní.
Když mně to přijde že od ateistů se nemám co naučit kdežto od věřících se porád něco učím..
Chápu tě. Mě taky věřící stále překvapují - čemu všemu se dá
věřit i v dnešní době.
Navíc - ženy vždycky lákaly víc krásné (i když nereálné) sliby, než
suché konstatování skutečnosti.
Mno ... to tvé : Formování životního postoje, jakým je ateismus, je dlouhodobý proces. platí možná pro chudáka žijícím v náboženském prostředí a izolovaném od reality světa.
Lidé ušetřeni takového mentálního násilí jakým je "za každou cenu
věřit a věřit" s odůvodněním, že tak věří skoro všech 8 miliard
pozemšťanů a to prostě nemůže být mýlka, nevidí nutnost věřit v
existenci nadpřirozených bytostí a nadpřirozených dějů.
Nehledě na absolutní fakt, že neexistuje
jediný důkaz existence nadpřirozena.
Tihle lidé, emancipovaní od náboženských iluzí, berou příslušnost k
ateistické společnosti za tu nejnormálnější věc na světě.
Takže máme lidi takové a onaké, pobožné a bezbožné. V zájmu harmonizace společnosti by se nemělo těch 8 miliard pobožných povyšovat nad těch pár bezbožných.
Zatím je to tak, že mnozí lidé žijí v náboženském prostředí a
musí s ním nějak koexistovat.
Je také dost velký počet těch, kdo se těmito otázkami vůbec nezabývá.
Diskuse jako ta naše jsou spíš výjimkou.
Já bych rozlišil ateisty na ty, kteří si svou nevíru v jakékoliv
náboženství dovedou zdůvodnit a navzdory svému okolí se k ní nějak
vědomě dopracovali - a k tomu je třeba mít nějaký přehled a něco znát.
A pak jsou i takoví, kteří to nijak neřeší, v jejich prostředí
náboženství nehraje žádnou roli a nemají důvod se jím tedy zabývat.
Ateismus je sice pro ně zcela normální a přirozený, ale protože se k němu
nemuseli nějak dopracovat ani minimálním úsilím, můžou poměrně snadno
propadnout nějaké sektě, zejména když se octnou ve složitější životní
situaci.
Souhlasím.
Jde o světonázory na okolí naší osoby. Lidé chtěli od pravěku vědět
proč prší, proč svítí a hřeje Slunce, proč jsou bouřky, povodně,
smrště, choroby, neúroda, sucho atd. Kladli si otázky, proč člověk (nebo
zvíře) bez cizího zavinění ochoří a zemře a nebo se z choroby uzdraví,
proč vše živé stárne a proč je život ukončen.
No a na takové otázky našli kdysi dávno lidé odpověď - to všechno
působí duchové a bohové.
Některé sociální vrstvy současných lidí se takového prostoduchého
světonázoru nezbavily. Ty pokročilejší mezi nimi už připouštějí, že
Země není placka plovoucí na hladině oceánu, ale planetou v základním
tvaru koule (elipsoidu). Ti ještě pokročilejší připouštějí dokonce
heliocentrismus. Zkrátka redukují pro svého boha pracovní náplň. Bohové
nevrhají blesky na Zem, nezpůsobují bouře na moři, netřesou Zemí, netopí
pod vulkány ...
No a ateisté - ti věří v konečnou, byť relativní, rychlost světla (fotonů) 300 tisíc km / s, věří, že na povrchu Měsíce je těleso o stejné hmotě šestkrát lehčí než na Zemi. Věří, že Sluneční soustava a teda i planety a měsíce vznikly před 4,6 miliardami dnešních let akrecí "popela" předcházející exploze supernovy.
Jak vidno, ani některé sociální vrstvy současných ateistů se ještě nezbavili prostoduchého názoru na věřící, náboženství a jeho vznik.
Prokazuje vždycky ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo tomu tvrdícímu oponuje. Neboli je na něm, aby prokázal, že napsal pravdu, nikoli na mě, abych prokazoval, že nenapsal pravdu.
Samozřejmě platí obojí. Pouze u dohadů o NEEXISTENCI se z logických důvodů dokazuje existence, protože neexistenci nelze většinou (ale někdy ano, třeba u neexistence vstávání z mrtvých ap. :-)))) doložit, neboť to, že se nepodaří doložit, že to existuje, ještě neznamená, že to opravdu neexistuje. Pokud to ale odporuje všemu známému platnému, třeba fysikálním zákonům, lze doložit i neexistenci-
U soudu se normálně dokazuje, že někdo řekl NEpravdu
Tady nejsme u soudu, já nemam povinnost něco vyvracet. Povinnost má vždycky ten, kdo něco tvrdí, prokázat toho pravdivost. Pokud to prokázat nedokáže, není to považováno za pravdivé.
Pravdu máš, že nejsi u soudu, a v diskusi tu povinnost nemáš, ale je to
slušnost.
Pravdu nemáš - ani ten kdo něco tvrdí nemá povinnost svou pravdu dokazovat,
ale je to v diskusi slušnost.
Každopádně já reagoval na tvé, že VŽDYCKY se dokazuje tvrzení
"pravda", ne "nepravda"
I v diskusi se prokazuje, že ten druhý pravdu nemá, když tvrdí, že ji
má.
Psal jsem, že vždycky prokazuje ten, kdo něco tvrdí/prohlašuje. Ostatní ho pak prostě jenom vyzvou k tomu, aby to své tvrzení prokázal. Neboli důkazní břemeno je vždy na jeho straně, jak se říká. Není to tak, že "já teď něco tvrdím, a ty jestliže to neumíš vyvrátit, tak je to potom pravdivé". Takhle racionalita nefunguje.
Ale to já jsem vůbec neřešil.
Samozřejmě že to nefunguje stylem, že já něco tvrdím a ty to musíš
přijmout
Já řešil jen to, že se neprokazuje nepravda tvrzeného.
Třeba já nemám problém, naopak, že když mi někdo něco tvrdí, o čem
vím (jsem přesvědčen) že to není pravda a mám důkazy, tak je
poskytnu.
Po důkazech pravdivosti tvrzení oponenta se pídím jen když sám nemám
důkazy na vyvrácení té jeho pravdy
soucet Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:
RE:…21.05.2023 09:59 | #36674
Reakce na příspěvek #36671
Prokazuje vždycky ten, kdo tvrdí, ne ten, kdo tomu tvrdícímu
oponuje. Neboli je na něm, aby prokázal, že napsal pravdu, nikoli na
mě, abych prokazoval, že nenapsal pravdu.
Vlastně ses o tom vůbec nebavil ..............
PS : důkazní břemeno je vždy na straně žalobce. Takže třeba u soudu, kdybys opravdu řešil kauzu prokázání lži, třeba nějaké pomluvy, kterou žalovaný pronesl, budeš ty muset prokázat, že uvedená slova nejsou pravda.
Takže např. když někdo něco napíše, já mu klidně nějakým relevantnějším zdrojem, než je jehoteoretizování, dokážu, že nemluví pravdu.
Třeba před chvílí někdo napsal, že občanství člověka se bere podle
místa, kde se narodil.
A jámu dokázal jeho nepravdu, když jsem mu poslal výňatek ze zákona, že
občanství člověk získává po rodičích a nikoli podle místa
narození
Počkej když se narodím ve městě třeba Hradec Králové a žiju v Horní Dolní tak jsem žijící v Horní Dolní tedy občan, který se narodil v Hradci Králové dle občanky,tedy nejsem rodák.Rodice se narodili jeden tam a jeden tam kdyby se to mělo takto brát dle rodičů tak si dítě může tedy vybrat co se mu líbí,ale jelikož rodiče jsou zákonným zapsány jako lidé co se o mě starají musí být zapsáno co?
Vím a co když otec je celý život žijící v ČR jeho maminka Němka a otec Sudet, děti tedy já máme nárok na národnost německé když mám národnost české
Žádat asi můžeš, ale ten stát ti to občanství musí přisoudit a na to bývají podmínky. Pokud máš ale mezi rodiči Němce, tak budeš zřejmě úspěšný. Já ty německé podmínky získání občanství ale nevím, obyčejně to je nějaká délka pobytu a práce v německu, trvaé bydliště a tak. to zkus na velvyslanectví
To asi nefunguje, prasestřenice. Ta babička možná ... přímo rodič by musel být. ale fakt nevím.
Samozřejmě můžeš, když splníš zákonem určené podmínky.
Třeba ten Steve Saegal požádal o ruské občanství a protože je karatista a
kámoš Putina, tak ho okamžitě dostal.
Nejiné je to s fotbalistama z Afriky, stačí se dobře trefit do mičudy.
Teď jsi ten hřebíček uhodil přesně po hlavičce.
Nacionality lidí vznikly v prakticky nedávné době z potřeby lidi za
hranicemi impéria nějak pojmenovat. No a problémy s nacionalitou lidí v
Evropě vznikla až takzvaným "národním buditelstvím".
Zkrátka navrhuji zrušení nacionalit. Lidé, kteří se např. narodili v
Česku jsou Češi, na Moravě Moravané, v Bavorsku Bavorové ... a úplně
jedno, jestli jejich předkové žili bůhví kde.
Nacionální (národní) sebeuvědomnění je pěstováno za účelem se
vyhradit proti jiným nacionalitám, což vyvolává nutně nepřátelství
srovnatelné s nepřátelstvím fandů fotbalových klubů. Barbarská válka
Rusů a Čečenců proti Ukraincům to předvádí v praxi.
Ve střední Evropě nabírá nacionalita směšnou až klaunskou podobu. A
také tragickou, jako za jugoslávské války, kdy se nenáviděli a vzájemně
zabíjeli lidé mluvící stejnou řečí, mající stejnou kulturu, ale ti
jedni jsou katolíky a píší latinkou a ti druzí píší cyrilicl a jsou
pravoslavní.
Faktem je že soudruzi klanu Homo Sapiens, mající předky v Africe, se rozlezli po Zeměkouli někdy před padesáti tisíci lety a dali vzniknout dnečním Indiánům, Číňanům, Australanům a i Čechům a Němcům. Posloužím si Kiplingem "Ty i já, jedné krve jsme".
Tak to budou dost brutální přesuny do porodnic v určitých zemích,a nejen černých držek z afriky ...
Pokud je tedy pořád řeč o občanství, o kteérm to bylo.
národnost si třeba v čr může každý napsat, jakou chce. protože národnost nemá žádné právní návaznosti
Údaj o vlastní národnosti je dnes možná svobodně volitelný, ale kdysi
nebyl.
Naši rodičové a prorodičové museli za Protektorátu předložit Doklad árijského původu - Arier-Nachweis
(1941)
zdroj
Za mých mladých let se i ve škole musela uvádět národnost, tedy česká, nebo slovnenská a německá pro děti Němců žijících v ČSR. Mnozí moji kamarádi tím stigmatem "národnost německá" dost trpěli.
Já neřeším nacionalistickou historii, navíc před nacistickým německem
Pokud bych neměl českou národnost, tak bych nedostal po rozdělení v 1993 státní občanství ČR. Taky moje 2 děti z 3, narozené v Košiciach si mohli po mě udělat občanství ČR a nemuseli čekat 5 let.
Ahaááááá nachytals mě!!
Zapomněl jsem, že po mámě bych ho dostal, ale v tom případě nevím jak by
to bylo s dětmi, kdybych se narodil na Slovensku.
A také, že jsou, Rusky létají porodit do Argentiny, kde jejich dítě má
automaticky argentické občanství, může si tam koupit kus země a postavit
haciendu. V roce to bylo 10.500 Rusek, tendence razantně stoupá.
Důvodem bude ruská propaganda žádající nasazení jaderného arzenálu,
tedy o jaderné sebezničující válce na severní polokouli Země.
Neboj, tihle chytrolíni z Evropy zase zdrhou, až se přetíží síť sociálního zabezpečení pro ilegální migranty.
A že u "některých" to neplatí.
On to ví a nemusí dokazovat, že to pravda je - úplně stejně jako
věřící.
Věřící napíše, že rozmlouvá s Bohem a je to tak.
Lidi hodně mluví s Bohem ale máme být spíš potichu :
Mt 6: 7 Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se
domnívají, že mnohomluvností svou to způsobí, aby byli uslyšáni.
8 Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám
potřebí, prve nežli byste vy ho prosili.
U věcí, které z principu prokázat nelze, je jaksi iracionální požadovat předložení důkazu.
Některé sociální vrstvy současných ateistů jsou smutní nad pohybem
pobožných slepců po náboženskými ideologiemi narýsovaných trasách
směrem iluzorní věčný život po smrti.
Takové posmrtné existence se nemusí a nemůže podílet byť jediný atom
současné živoly, ale nehmotné něco, co tvoří zde na Zemi obsah mozku
živoly. Takový back-up individuality. Prostě iluze.
Náš visitor to kdysi formuloval zvláštní úvahou o tom, že kdyby nebylo
posmrtného života, tak by nedával současný život smysl.
Zřejmě tak uvažují všichni pobožní, neschopní akceptovat realitu a proto
utíkající do iluze věčného života.
Závěr : Mám soucit s pobožnými trpícími thanatophobií, ale nevidím
možnost jak jim pomoci. Proto vzniklo náboženství s říšemi mrtvých a
proto bude náboženství věčně existovat, jen se v toku času bude
obměňovat.
Proč tedy neutěšovat dítě, kterému zemřela maminka, že jeho mamínka je
teď támhle na té hvězdičce a ochraňuje tě.
Existuje jedna švédská pohádka o tom, že kdykoliv si kdokoliv vzpomene na
své už nežijící milované, tak je navštíví na onom světě sedící na
lavičce pod rozkvetlou jabloní a popovídá si s nimi. Právě, pohádka.
čerpají z kořenů ateizmu který se učil především ve školách tipu VUML: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ve%C4%8Dern%C3%AD_univerzita_marxismu-leninismu