Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.
A co psi, kteří někoho pokousali, komáři roznášející malárii .... ti budou také postaveni před soud a po právu potrestání, oko za oko, zub za zub.
no tak nějak se to píše... já to přesně neznám... :)
nicméně strach (ať už z čehokoli) zabíjí... takže to vnímám ve stylu
fénixe, kdoví, zda v tomto směru nežijeme ve smyčce :DDD tedy projít si
naprosto vším, shořet a znova se narodit... :) víš jak to je... jeden den
může být jako tisíc let... kde jsou hranice možného a nemožného? jen v
naší mysli... zkus si představit, že ti někdo dá onu drahocennou sekundu,
která tě povzbudí, či odvrátí od neštěstí... mít tu možnost a jako
že ji má každý člověk (hypoteticky), tak co bys udělal? daroval bys onu
sekundu/den/rok/tisíciletí druhému, když by na tom visel jeho život? a co
myslíš, byl by dotyčný rád nebo ne? jak by to asi vzal např. u pomyslné
bouračky (vyhnout se jí), a obráceně - žít život o vodě a chlebu,
nenáviděn okolím... co myslíš?
svým způsobem se daný čas člověku prodlužuje i zkracuje, dle toho co a jak dělá a jak dlouhé má například i sny... ty mohou trvat i několik desítek let snového času a déle
Jób 5:2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
Zj 3:18
Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl;
a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu;
a mast k potření očí, abys prohlédl.
platidlem je "čas"
ano platidlem je svým způsobem čas... neúprosně se každému krátí... otázkou není zda a kde, ale kdy a jak
https://cs.wikipedia.org/wiki/Feng-chuang
Otázkou je zda sen není jen jakýmsi odložením postavy virtuálního snu, aby se příliš nezahltila operační paměť počítače a zbyl prostor pro jiné postavy či děj. To by pak znamenalo, že se vzrůstající složitostí děje, musíme déle spát
ne déle spát, ale mít delší sen... sám mám na sobě odzkoušeno, že člověk může být ve snovém čase celá desetiletí, dlouho předtím, než se daná situace odehraje v reálu... jako malý kluk jsem měl jednu noční můru za druhou a byly to opravdu chuťovečky (plavání v lávě ap.), později jsem se na to zaměřil a začal zkoumat sny a to nejen svoje :) postupem času jsem dospěl k názoru, že takzvaná deja-vu jsou vlastně situace ze snu, které si nepamatujeme...
Základní postulát zní - stvořil ho k obrazu svému... co si pod tím představit? Když budu uvažovat pragmaticky, tak mi to připomíná zrcadlové bludiště... tedy když je daný obraz na daném místě, tak se odráží donekonečna, jenže to má háček... my nejsme jen klasický obraz ze zrcadla - máme energii, jenže málo kdo si dokáže připustit, že bychom byli např. jako fotony - pokud bychom vzali např. světlo (laser) a na velice krátký čas, který nedokážeme ani změřit bychom posvítili jím do koule, která je zevnitř zrcadlová a následně onu skulinu po laseru zakryli co nejrychleji, atk co se uvnitř stane? Mohlo by se dané světlo odrážet do nekonečna? Asi ano (za ideálních podmínek). Jak by to asi vypadalo? Může tímto způsobem vzniknout v oné zrcadlové kouli velký třesk? I to je možné, uprostřed, kde se paprsky míjí se prostor a čas asi budou chovat dosti odlišně, než na okraji... je t ojen hypotéza, ale přemýšlím nad ní léta :)))
ale zpět ke snům... jak je možné, že člověk ve snu může vidět budoucnost, která ještě nenastala? Je možné, aby náš mozek dokázal spočítat tak složitou rovnici, tedy kde se budeme nacházet za deset, či dvacet let a jak to tam bude vypadat? Teoreticky to možné je, mozek ještě neznáme, co dovede... Ostatně využíváme dle odborníků zatím jen malou část jeho kapacity. A je možné takový náhled do budoucnosti (pomocí snu) zvrátit? Ano i ne... jisté věci se změnit dají, jiné jsou extra důležité... a nemusíme o tom ani vědět a přitom na tom závisí naše další cesta a to nejen naše, ale všech okolo...
A pokud by platilo výše uvedené (ideální zrcadlová koule), tak jsou jen dvě možnosti, buď velký třesk prolomí hranici oné koule a rozplyne se, nebo naopak k ničemu nedojde a budeme lapeni ve smyčce, která připomíná kruh(kouli), kde její obvod tvoří řetězec DNA... abyste to pochopili... kruh je složen z bodů a body jsou opět kulaté atd. už vám svitlo? v podstatě je kruh něco jako náhrdelník z perel (co do vzhledu), a my nevíme, kde se právě v tom kruhu nacházíme a co teprve ona DNA, či koule? :))
Hezké přemýšlení přeji... a omlouvám se že skáču jednou tam a jindy jinam... těžko udržím striktně samotnou nit, už i proito, že s tím souvisí mnohem víc věcí... vlastně všechno a všechno se nějakým způsobem podobá, takže ač se snažíme jak se snažíme, vždy budeme kopírovat daný stav, něco přidáme, něco ubereme, ale ve výsledku je to totéž... je to jako atom a Sluneční soustava obojí si je velice podobné a jedno zrcadlí druhé :) Otázkou je proč.
A pokud by platilo výše uvedené (ideální
zrcadlová koule), ...
To ideální jednoduše neexistuje. Foton není kulička, je to nehmotné
energetické kvantum, které po dopadu na zrcadlovou plochu interaguje s atomy
zrcadla tak, že je vymrštěn zpět do prostoru aniž by pozbyl části své
energie. Ovšem nepodaří se to každému fotonu, některý foton interaguje s
elektronovým kvantem atomu (elektron také není kulička, je to kvantum
negativního elektrického náboje) tak, že se s ním "zaplete" a předá mu
část své energie. Řekněme, že tohle se stane s jedním fotonem z tisíce
(celkem skoro ideální zrcadlo), tak mi po tisíci odrazech z té tisícovky
zůstane 368 fotonů. Po 5000 odrazech už jen 7 fotonů. No a teď si můžem
spočítat za jakou dobu dojde v kouli o průměru jeden metr k 5000 odrazů (=
doba, kterou potřebuje foton na pětikilometrový let = 0,17µs (ve vakuu)).
Kdyby měl ten laserový paprsek energii 1kWs, tak předá té kouli 999Ws = to
je prakticky celou svou energii.
kruh je složen z bodů a body jsou opět
kulaté atd. už vám svitlo?
Tady je chyba, body nejsou koulemi ale bezrozměrnými značkami. Přímka také
nemá tloušťku a kružnice také ne.
Velký Třesk, je nulté časové kvantum stavu našeho vesmíru. Předcházelo bezrozměrné nahromadění šíleného množství energie, ze které postupem času "kondenzoval" náš hmotný Vesmír.
kruh - ideální stav - složen z bodů... zkus jej takto nakreslit... mám za to, že ač se snažíme nalézt ideál, tak je to čím dál horší... zkus připustit prostě to, že když to budeš zvětšovat a zvětšovat, tak ten kruh bude mít nerovnosti a že bod při dalším zvětšení bude kruh... přesněji matematicky řečeno: kruh je tvořen úsečkami AB, BC, CD, mezi nimiž je nekonečná podobnost... takže vždy jde o mnohoúhelník a ani tak to není zcela pravda
najít ideální kruh rovná se tomu najít pevný bod a současně zastavit čas, a to už i proto, že vše, kam se podíváš, tak s časem reaguje, drolí se, nebo přibývá... vem si takový meteor, letí vesmírem (což je akce), narazí do druhého (zase akce), druhý si to buď nechá líbit a poměrnou část převezme a nebo si to nenechá líbit a uhne, byť určitou část ztratí... a to je základ všeho... zákon akce a reakce, platící pouze za předpokladu, že čas plyne, pokud by neplynul, tak se nic nebude dít - jeto jako vítr před bouřkou a následné "hrobové" ticho, kdy ani ptáci nezpívají... že motám hrušky a jablka do jednoho, ale ne je to náhodou hezký příklad :))))
Když vyrobíš fotku, tak zmrazíš pozici a čas fotonů dopadnutých do emulse, nebo na chip. Fotka letícího neteoru tento nezastaví, ten se dál vypařuje v atmosféře a zanechává za sebou ionizovanou stopu vzduchu.
Takové úvahy "co by se stalo, kdyby se zastavil čas" patří do pohádky O šípkové Růžence. To je podobné jako "co by se stalo, kdyby jsme nebyli".
sama příroda nám dává nápovědu... stačí se jen dívat a vnímat :))) nemusíš mít doktoráty, aby jsi věděl co jak na co působí - vždy tu samou nebo hodně podobnou situaci najdeš i v přírodě
a že technika není kopií přírody? dráty jsou pro elektřinu jako řeky, tranzistory jako pomyslné hráze, či odpory a co třeba vytápění a rozvod vody/plynu... od kotle až k radiátoru... železniční tratě a dálnice, jako tepny a žíly, mozek jako král atd atd. těžko je na světě něco, co by nekopírovalo druhé... otázkou je, co vlastně kopírujeme, zda dvacátou stou kopii, nebo originál :))
Ty jsi psal o principech o pomůckách si různé, očím skryté efekty a fenomeny, vysvětlit. Proto to připodobňování k něčemu, co je každému zřejmé.
Když koukali lidi na blesky (při bouřce) tak je považovali za ohnivé oštěpy vrhané zlostným bohem. To až Franklin přišel s myšlenkou, že blesk je mnohonásobně energetičtější elektrický výboj, než výboj vovolaný třením za suchého počasí, jdeš po koberci a dostaneš ránu od kliky dveří. Na tohle přicházeli postupně lidé, kteří daný fenomém nikde předem studovat nemohli, protože byli v oboru pionýři. Podobně nemohl Kolumbus studovat Ameriku, když o ní nikdo (v jeho okruhu) nevěděl. Wikingové tam údajně byli několik století před Kolumbem, ale protože sebou principielně nevozili ženy (pověrčivost a patriarchární zákony), tak se v Americe neusadili.
Jo a tranzistor je nekonečně složitější a jeho princip komplikovanější, než nějaké hráz na potoku. To je také důvod proč bobři dokáží stavět hráze a ne vyrábět tranzistory.
Jasně.
Lidi i zvířata vnímají přírodu a také ji zkoumají. Nemají sice ponětí
o gravitaci, ale (šimpanz) ví, že když se pod ním zlomí větev, tak spadne
dolů a natluče si.
Kruh není tvořen úsečkami. Takový objekt se nazývá rovnoramenným
mnohuúhelníkem.
Kruh je křivkou, nebo elipsou, jejíž ohniskové body splývají. Kruh,
úsečka, křivka (parabola, hyperbola) jsou pouhými dvoudimenzionálními
geometrickými objekty, tedy nic materiálního. Orbita Země (kolem Slunce) je
elipsou a také není hmotná, je jen myšlenou dráhou. Ta orbita je tvožena
nekonečným množstvím jednodimenzionálních nehmotných bodů, které se
nacházejí v trojdimenzionálním prostoru poslušny geometrickému zákonu o
elipsách (Kepler) a gravitaci (Newton).
Když kreslíš kruh tužkou, tak zanecháváš na papíru biliardy a biliardy částeček barviva tvořící širokou stopu, třeba 0,1mm širokou. To je jako dálnice s miliardou jízdích pruhů, byla-li by částečka barvy velká jako automobil.