Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básně-Poezie

Informace

Název: Básně-Poezie
Kategorie: Kultura, umění a filozofie / Citáty a poezie
Založil: -
Správci:
Založeno: 07.10.2015 14:39
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné zamčené
Zobrazeno: 64128x
Příspěvků:
489

Toto téma sledují (5):


Předmět diskuze: Básně-Poezie - Máš rád/a básničky, rýmování, poezii? Tak se přidej a písni nám tu svou. Diskuze je určená jen pro básně a poezii .. prosím o dodržování! Nevhodné komentáře a příspěvky mažu. Děkuji za pochopení.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět: Čas Demonu
03.12.16 01:33:15 | #165

Púlnoční tma a žáden měsiční svit
hrůzu a strach do žil mohl bych lit
Kráčim vstříc této temnotě lesní
Na obloze živel bouřkovy běsni :14:
Šlehaji blesky buráci hromy
Pod náporem větru padají stromy.
přesto vše však v dáli slyšim
Koňsky cval a ohnivé oči
Člověk aby se toho spřeženi bál.
Projíždi kolem a náhle zastaví
snad stoho lesa zdrhnout se mi podaří
při tomto spěchu se poohlidnu spět
vidím tu demoní tvář a pot mě polil hned
Vysoká postava a černý šat
Šel ke mně tiše já začal se
Mnohem více bát.Vě větru roucho
Lehce mu vlálo,a v tom se probouzím
Vše se mi zdálo.

Ležim si v posteli
Vedle mne můj miláček
Něžně ji polibím
Na sladký čumáček.
A přiště snad budu mět
Jiny hezčí sen
A v něm uvidím
Misto démonú
Spousty krásnych žen.




| Předmět: nový neurovnaný
29.10.16 23:38:43 | #164

nastal čas co všechno odfouknul, co bylo již není co chtělo být šanci žádnou nemělo. Minulost v oparu vodním se stratila a třeba některá srdička zákeřně ranila. Život nemůže za osud mu psaný že jak pes v osudu v před neustále je hnaný. třeba se mohl v křovinách skrýt nebo bárkou na moře vyrazit,nic by však nezměnil kdyš osud ty lidi jen tak rozdělil



| Předmět: bájný web
28.10.16 20:07:45 | #162

svět nádherý a virtuálu
zimá u PC a já sedím jen tak
v mikině a šálu.
pak náhle koukám přišla
velká sprcha
do minusu vpalcovala mě nějaká mrcha
je to přece jenom virtuál
nic bych s toho vlastně nedělal

A tak píšu-je to další
smutný zážitek
proč si někteří myslí
že jsem vlastně dobytek.
proč to lide dělaji
a proč radost s toho mají.

Prostě zavřu tuto kapitolu
a vystřelim se na měsíc
s Francouzkého Atolu
proč bych se měl dále smát
a cizím radost rozdávat
proč bych ze sebe měl
dále dělat vola
byla to pro mě tvrdá škola a pravda holá.



| Předmět: Amorův šíp
28.10.16 11:18:40 | #161

Když srdce tvé zasáhne Amorův šíp
nesnaž se bránit
uděláš líp.

Ta rána jen krátce krvácí
z ní rodí se cit
jenž na síle neztrácí.

Pokud ten šíp vytáhneš přeci
můžeš tím zahubit
lásku ve svém srdci.

Pak zůstane jizva a pocit viny
až to, co rád jsi měl
vezme si jiný.




| Předmět:
29.09.16 19:19:44 | #159

Basniků je čas,
proto jsem tu zas...
Babí léto nám zamává
zima terén prozkoumává...
Ještě trochu slunce teplého si přeji
at svoji kůži trochu prohřeji.
Těším se na procházky ve spadaném listí
kolem rybníka to jenom šustí...
A my spolu ruku v ruce jdeme
mluvíme,vtipkujem a pak smějeme...
Šeptáš mi do ucha lásko,je mi dobře s tebou
držíš ruce mé a ty už nezebou...



| Předmět: RE:
15.10.16 20:46:52 | #160 (1)

hezké sny ty ženo máš
snad i na zamrzlém rybniku
svou lásku milému ty dáš.
na bruslích a vedle sebe
netušite že vás v mrazu tělo zebe



| Předmět:
11.05.16 16:20:34 | #158

Zase jsi vstoupil do života mého
ty nevzdáváš se cíle svého...
Kdysi dávno uloupila jsem srdce Tobě,
po letech našli jsme zas cestu k sobě...
Dnes je to jiné než před lety,
dozráli jsme a otevřeli jako květy...
Jsi mé opravdové zrcadlo
a já to velmi vnímám,
už nelze zavírat před tím oči
a tak o tobě snívám.....
Inspiruješ mě velice,
jdeš si pořád za svým,
jsi dříč,král silnice,
kolo tvé je ti vším....
Dojel jsi za mnou na kole až z Prahy
můj milý,
kdo by to pro svou milou vykonal
rozmilý?
Miloval jsi mne kdysi
a nikdy nepřestal,
i moje bývalé partnery jsi přestál...
Čekal jsi na mne celý ten čas,
doufaje, že ozvu se zas....
Ve tvém dlouhém pohledu
čtu tolik lásky a něhy,
je tam tolik vděku a pokory,
je tam slunce a vítr,
skrytý divoch neposeda,
je tam mudrc Vševěda...



| Předmět: jaro
27.03.16 10:15:44 | #156

Jaro jaro jaro
Slunce rádo by se smalo
Na mezích sedět
By se však nedalo
Po těck krásnych
Jarních dnech
Zustalo par vzpominek
V našich snech.
Na jaro však nesmím
Byti drzý
V přirodě blblo by se
Asi přiliž brzy



| Předmět: RE: jaro
23.04.16 09:23:48 | #157 (1)

Jaro se nás asi bojí
zimou si své rány hojí
nechce vůbec přijít k nám
tak, jak já ho dobře znám.
Konec dubna se nám blíží
teplo by bylo bez potíží
vítr však nám zrádný duje
pohrává si a poskakuje.
Snad už květen dá jí vale
podle mě už má namále
určitě se dočkáme
když na jaro si počkáme.



| Předmět: RE: RE: jaro
28.10.16 20:29:57 | #163 (2)

a přešlo jaro přešlo léto
zimě dáme letos veto
počkám ja si na podzim
snad tu zimu vydržim
budu házet do pece
až ta zima uteče



| Předmět: vzlétnout
18.03.16 20:13:22 | #155

Cítím jaro v kostech
a nové začátky,
můj život nabírá opět
rychlé obrátky.
Už pomalu to staré odplouvá,
nová žena se ze mě teď stává...
Jako napůl motýl se cítím,
už jen vzlétnout a nahoru se řítím.
Tento nový stav si užívat, pozorovat,
nechat ke mě vše připlouvat...
Motýl z kytky na kytku si sedá,
pořád nové objevuje,
pořád nové hledá.
Tím zakukleným procesem si prošel,
aby k cíli svému jednoho dne došel.
Krásou křídel oslňuje,
láskou svou svět oblažuje.
Nežádá a nic nečeká,
prostě teď a tady
jak obláček létá...



| Předmět: K zasmyšlení :-))
12.03.16 19:36:24 | #152

Sedíš na úpatí skály,
vidíš, jak ptáci letí v dáli.
Vždyť příroda je krásná přec.
Vzpomeň si, až pojedeš v metru,
budeš tam sedět v teplém svetru
a civět, jak lidi po sobě hledí,
nic pořádně o sobě nevědí.
Ty o tý přírodě aspoň víš,
tam na úpatí skály se zahledíš,
jak ptáci letí v dáli.
Ale co v metru
v tom teplém svetru,
tam jedeš a jedeš, nic nevidíš,
jen lidi a lidi, nebo spíš.
*10450* *9406*



| Předmět: RE: K zasmyšlení :-))
12.03.16 20:44:32 | #153 (1)

Spím však ty to dávno víš
Ten svetr už nikdy vic neuvidíš
Hřeje mě a byl přece tvůj
Nyni je už pouze můj a můj.

Když na skaly polézu
vemu ho sebou
Noci jsou chladné
vždy nohy mě zebou.
Navleču kopýtka
obleču svetřik
Potom už celou noc
Důt muže severský větřik.

Jednou snad na moři
na vyletním parniku
Budu stát na přídi
v tom tvojim svetřiku.
Bude to paráda
Vždy ho mít u sebe
Proto mě asi už vůbec nezebe



| Předmět: samozřejmě
10.03.16 21:34:07 | #151

Zvláštně a přec samozřejmě
lidé jak počasí se mění,
jeden den den máš kamaráda
duhý den už není...
A pak klesne na dno svoje
obrátí se dovnitř sebe,
vyhledá ty co opustil
vyhledává tebe...
Život je tác plný výzev,
copak chceš ochutnat z něj?
Dáš si lehký adrenalin,
neba prázdný děj?
Pokud máš tác u nosu
dej si co miluješ...
Ať na smrtelné posteli
pak nelituješ...
Všeho s Mírou
všeho s mírou



Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky