opuštěný zchátralý domek
vítá mě shrbená stařenka
jabloň s vymknutými klouby
a bujnou rakovinou kůže
průzračná řeka
plná obludných ryb
hladově otvírajících
zubaté tlamy
jak je to jen těžké
nebát se přijít blíž
a podívat se na sebe
a neuvidět nikoho
VŮBEC NIKOHO!
začínám rozpoznávat ty
o nichž jsem si myslel
že je dobře znám
a začínám poznávat ty
o kterých jsem byl přesvědčený
že je už nikdy nepoznám
však přistihuji se
že nikým nepoznán
zapomínám
na všecky
a občas
i na sebe
posledni slova napsana byla
jeho duše s tou knihou žila
však posledni slovo
posledni klapka
další psaní už končím zkratka
na další roman už chybi síly
nepomůže mi Poseidon
a ani mořské víly.
je prostě konec
jiným směrem se musim dát
na hradě bilé paní se nesmím bát
nyni však končim zaklapla klapka
zacvaknul zámek když zavřela se vrátka
od vrátek do noci slyším tichý krok
hodně tam púršelo asi chudák zmok
naučit se
usínat
v ztichlé louce
aspoň jednou
nepsát
zrýmovaně
s babím létem
nestárnout
každou další nocí
nebát se
probudit
zamrzlé sny
a jít
s tebou
kamkoliv
Roztrhaný film ... staré útržky.
Režisér? Zasloužil by do držky!
Stále znova, což nestačí jedna premiéra?!
Sakra! Což neví, že sám je tu i za aktéra?
V prázdném sále....předplacená klaka,
v hlaní roli šaška, krále ba i draka.
Tragédie?
Komedie?
Fraška!
Mlha povstala, vstoje bučí kráva,
sama od sebe roste zjara tráva,
Kdo všechno o tom ví?
Vlak nikde nestaví.
Pod závojem vlasů Tvých
jež ramena kryjí
chtěl bych se skrýt
a zlíbat Tvou šíji.
V očích Tvých laskavých
je celý můj svět.
Když do nich pohlédnu,
ztracen jsem hned.
Tak hebké a ladné je celé Tvé tělo,
jak líbat a hladit je
by se mi chtělo
každičký den.
Tak ve snách básník se vznáší,
svou múzou okouzlen.
A verši její bytost krášlí
po celou noc i celý den.
možná nevíš co bys chtěla..........
ale psát bys ženo měla
nemusiš se psani bát
můžeš si jen povidat
taky už k tebe nejedu
monolog si tady vedu
změnila se totiž doba
minulost už vzala voda
nové rostlinky na bažinách nerostou
a kdoví jestli eště porostou
zustal tam jen tvrdý pařez
tehdy to byl tvrdý nářez
Já mám jasno ve svém žití
nikde neroste nám jen tak kvítí
všechno jasný svůj směr má
odpadne jen ten, kdo se vzdá.
Neřeším už žádné spory
nehledám si žádné vzory
žiji život podle svého
toho mého jedinečného.
Každý jsme tu sám za sebe
každému tu patří nebe
všechno, co nám země dává
a co vesmír vykonává.
V naší duši je ta síla
kterou nabíjí nám víra
sami v sobě je nutno se najít
a společně s vesmírem se spojit.
vesmir to je síla někdy ji dava i ubira
občas tam najdeš svoje štěstí
a jindy v cestě nalezneš jen suché klesti
ber co vesmir dává nemůžeš si vybírat
vesmirné dary neměla bys vůbec odpírat
Znovu zas utíká, zavírá vrátka
všechno odteče, jak když ve vaně se odkryje zátka.
Zmizet je snadné, však všechno nezmizí
zbydou jen slova bez tváře .. tak neznámá, cizí.
Zbyde jen prázdno .. tak chladné a pusté
jako když rozpouštíš kousky ledu v ústech.
Ten chlad je nejhorší, prostupuje všude
způsobuje strach, co po něm zbude.
Zbývá však srdce a duše prostá
ty se nevzdají a počítají do sta ...
sta malých plamínků, co zas vše zahřejí
a pak se společně proletí alejí. 
pořád doufají v nějakou naději
že třeba narostou jím křídla
skočí do kašny a napijí se vody z vřídla
bude to pramen co silu jím dává
anděl jim na cestu svymi křídly mává
Počasí si s náma hraje
posouvá se kraj od kraje
někde velkou spoušť zanechá
jinde krouží pěkně zticha.
Příroda se na nás zlobí
vodou nám krajinu zdobí
je to ale voda temná
přišlo zlé období temna.
Naslouchat bysme jí měli
abychom se strachem nechvěli
o svůj domov, o své žití
a to slunce, co nám svítí.
život dál svou cestou musi jíti
je tam radost,je tam bol
je tam zdraví a je tam mor
život v míru a plno válek
vůně blizka a vůně dálek
pořad život jde dál a jde vpřed
nezastaví ho mráz ani led
vše na zemi se rozmnožuje
život štěstím se raduje
není však všechno jak má být
život navzájem se požírá
aby jiný život mohl žít
slunce zas svíti
všude je klid
oblohu sprejujou
proč mlčí lid
všude je sucho
voda už nepadá
a zem se pomalu
na kousky rozpadá.
to dnes už neplatí
venku zas leje
příroda z radosti
se hodně směje
v rybnícich vodička
překrásně stoupá
a ty moje milá
na lásku nebuď skoupá
v lodičce poplujem
po vodní hladině
stan nám pak posatavím
v horské kotlině
večer si u ohně
opečem salámek
bude to poslední
společný mejdánek
ráno se rozejdem
už nebudem spolu
posledně jsem dostal
fakt tvrdou školu
Jsem jako vítr, teď tam a zítra tady
jak pírko obletím všechny možné hrady
všechnu tu krásu, co nám země dává
co mě přitahuje a zdálky na mě mává.
Jsem jako vítr, tak svobodná a volná
životem proplouvám lehounce zvolna
vůbec nic neřeším, chci si vše užít
mít lehko na duši a krásno si prožít.
máš pravdu děvčico
všechno si prožij
dlouhého života v štěstí se dožij.
využij všeho co život ti nabízí
využij všeho a žij si bez potíží
žij život krásně jak žit ho chceš
a on se stratí věř tomu věř
Ztrácí se jen to, co nechce být
nejdůležitější je přece mít chuť žít
nezáleží na nikom dalším
co není spjaté s životem naším.
Co patří k nám, to nás nemine
vše ostatní časem pomine
to důležité vždycky zůstává
a pravá chvíle tím nastává.
zrovna jsem se stratil v čase
ale už jsem zpátky zase
mysl zas mě šalila
naštěsti tá doba v temnotě se ztratila
už jsem zase v dnešní době
vládnu sám a vládnu sobě.
přiště si dám velký pozor
s budoucnosti chce to dozor
večer ten krásný byl
zase jsem se promořil
nalél jsem si trochu vína
a tá žená náhle byla jiná
bylá mnohem mílejší
byla trošku vstřícnější
nebo prolétnul jsem v čase
a mírně blbnul jsem si zase
byl to krásny večer
až by vír ve mně brečel
když už oheň vyhasinal
pomaličku jsem usinal
To občas večery takhle bývají
zvláštní kouzlo v sobě mívají
najednou ocitneš se na jiném místě
všechno zní krásně a tak jistě.
Všechno máš v moci, tak se to zdá
každá příležitost je najednou tvá
nemusíš přemýšlet, myšlenky k tobě jdou
do světa fantazie tě stále zvou.
Vínko dál popíjíš, můza je stále blíž
a tobě připadá, že vlastně skoro spíš
sníš si ten krásný sen, kde můžeš vše
touha je silná a blíž tě zve.
Snadné je propadnout téhle můze
jelikož je to tvá pouhá iluze
ten film, co střádáš si ve své hlavě
vrháš se do něj dočista bezhlavě.
Nechceš se probudit a sníš ho dál
jsi jeho vládce, samotný pan král
to už tak bývá v té noci temné
že myšlenky jsou zdrádné, jak opar jemné.
to snění je dávno pryč
vše ustál jsem a noc proměnila se v denní hyc
je stráta času vracet se k tomu zpět
vždyť mnohém hezčí je reálny svět
hrozí nám snih a hrozí nám deště
na zemi máme pozici pouhého pěšce
jsme jenom figurky přece tak běžné
co hledají figurky k sobě jen něžné
..................... 
......................
Každý má své představy a sny
nad nimi přemýšlí noci a dny
nebo to všechno nechává plynout
aby to nejlepší mohlo splynout.
Cesty jsou různé a mají svá úskalí
patří k nim všechno, co jsme kdy poznali
tak to má být a vždy tak bylo
důležité je to, aby po nás něco zbylo.
co po nás zbude to nikdo neví
že lid se vyhubí se čím dál víc realnějši jeví
ničime sebe,ničime přirodu
člověk se bliží k zemskému odchodu
co po nás zbude to nikdo neví
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
