Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básně-Poezie

mláto a sračky z pomyjí
v trokách lehce se omyjí
u osin smolný zvonec
na kotky lepí se - konec
růžový sníh
trnek smích
bachor v mžiku rozpáraný
šklebí se na všechny strany
střev klyzma
bujará tryzna
kotle var
sliny na ovar
jatýrka, srdce plíce
žaludky plní jitrnice
na mozečky - tlačenice!
polední zvony
ocásek rozklovaný
slepice hnojí na záhony

Mám rád všechna zvířátka ,
nejvíc pejsky a koťátka .
Rád je hladím na klíně ,
.... mám rád i kohouta na víně .

...aby si pejsci nepřipadali diskriminovaní, tak básnička i o nich:

Máme pejska z útulku,
přeříznu ho na půlku.
Postačí mi jenom kudla
abych našel jádro pudla.

Když už tu byla řeč o kočkách... :-)

Vyhodil jsem kočku z domu
před ženou a před dětma,
ať konečně věří tomu,
že životů devět má.

Třískla sebou dolů na tér,
nezamňoukla ani.
Zdá se, že těch deset pater
bylo moc i na ni.

Půl roku se mnou žilo zvědavé malé kotě,
z hrníčku s mlékem pilo představy o životě,
získalo spoustu výsad a nelze mu to zazlít,
chtělo se ke mně lísat, chtělo se se mnou mazlit.

Půl roku se mnou žilo přítulné mladé kotě,
v našem pelíšku snilo pohádku o životě
a když mu vyčerpáním navečer ztěžkla víčka,
usnulo znenadání, schoulené do klubíčka.

Ref:

Jednou si zcela všedně na výlet vyrazilo
jak se u koťat stává, už se mi nevrátilo
a mně je dodnes smutno a nemám klidné spaní,
jako bych stále slyšel důvěrná zamňoukání.
Mňau, mňau, mňau…

Noci se někdy vlečou, bývají nekonečné,
zbabělcům slzy tečou, já kopu za statečné,
na lůžku sebou házím a vyhlížím po očku,
tu, která nepřichází, hrdou a mladou kočku

Co ráno dráždí bohy výběrem očních stínů,
než dlouhé štíhlé nohy vtěsná do modrých džínů,
tričko jen do půl bříška a pod ním tetování,
o čem se píše v knížkách, rozdává na počkání.

Půl roku se mnou žila mladá a krásná kočka,
jemná a křehká byla jako sněhová vločka.
Tála vždy velmi vkusně, úsměv jí na rtech jiskřil
a každý kocour mlsně hned instinktivně zbystřil.

Ref:

Jednou si zcela všedně na výlet vyrazila,
jak se to někdy stává, prostě se nevrátila
a mně je dodnes smutno a nemám klidné spaní
a tak tu s jinou ženou předstírám milování…

nejlépe jít hned na pivo a pleskat pak radostně o klíny
dokud maso živo jest, neb zítra prdět může jít do hlíny

až se bude psát
rok 2025
začnou se smát
oba - kluk i děd
na mars na oběd?
o to nebudou stát
roku toho
ze dne na den
naposled vypadne
ze sítě internet
vzpomene se
kdekoho
na červen
i na leden
na natrávená mláďata
ustrašených zajíců
a ochmýřená holata
v jícnech krkavců
na krátký čas
ranní slunce jas
rozpárá
zas a zas
kukačkám hlas
teprv až se zešeří
ulehne na krvavá játra
plačtivému podzimu -
jeho ochraptělý bas
začne chytat za kliku
nezván...dům od domu
a nenápadně si brát
každého k večeři

chumelí se chumelí
padá snížek bílý
není vůbec umělý
drak co právě kvílí

Veškeré potíže teď se snad napraví,
osudu hledět chci do očí zpředu.
V plecháči vařím si heřmánek na zdraví
se špetkou skořice a lžící jedu.

Srdce mi zpomalí, pak zmlkne zcela;
pomine nenávist, hádky i stesky.
Svět bude jako dřív, tak jak jsi chtěla.
Užij ho dosyta a měj se hezky.

...

Věřil jsem, že nic není náhoda. Ale kdo kdy viděl nic..?
Ále, co na tom?
Ba co víc. Věřil jsem, že za nocí stydíval se měsíc -
to když nahlédal skrze mračna na milenců žhavý líc.
Věřil jsem, že po blesku vždy přijít musí hrom
i v to, že na holé skále zakořenit může strom.
Ale nyní nezbývá mi vskutku nic,
čemu mohl bych opravdu věřit.
Vůbec nic! Nic! :
To našeptává mi jakýsi hlas. Námel co prorůstá obilný klas -
Ta pomíjivost všech krás! Pomni, vše je pouhý hniloby kvas!
Kosti. Maso potažené kůží. Samý pot, hnis, sliz, odpudivé šlemy!
Černé trny uschlých růží. Vůně, barvy - toliko odkvétající vjemy!
Dokonce, ač prý nebyl ještě nikdy nikým poznán,
věřil jsem kdysi na čas a načas i na jeho zřece..
Na toho, kterého najít nelze na dně mořském ani v divé řece.
Sídlí prý uprostřed všech všeho..všech stran, hran i schrán,
volně prochází bránou bez bran a je jenom Jediný!

Přeju všem dobrý lov!

a přece..bezpros­tředně...

Věřím v řeč milujících srdcí upřímných -
beze slov.