Tady se nemlčí, tady se vážně,
mají psát veršíky ,a nebo básně.
Když budeš mlčet,zbude jen ticho
to se mi nelíbí, je mi to líto -
tak zavři oči, poslouchej sebe
a nebo otevři - koukej na nebe. (
to je ale
blbost)
Mlčeti zlato,
mluviti stříbro,
tak nás to po generace učili.
Teď, abychom stříbro polštářem přikryli.
Zlato na podnose nám naservírovali,
aby jsme jen úžasem tiše stáli.
Jak nás generace učili,
všechno trvá jen chvíli,
Polštář na věky nemusí tam býti,
stříbro ať se ti na jazyku rozsvítí.
Mluviti je síla, která nás obživuje,
Stříbro, které nás obhajuje
Stříbro, zlato je dar od přírody.
Mlčeti, mluviti je dar svobody. 
Často jsem litovala toho, co jsem řekla. Ale nikdy jsem nelitovala ...že
jsem mlčela. 
Já jsem ještě škvrně, nepamatují tolik generací:-)
Kuklínek - mrně - škvrně - dospělý mravenec:-)
Mečeti zlato:-)
Mééééééééé:-)
Mám rád básničky z přírody, třeba o labutích nebo jen o jedné:-)
Bílá labuť k břehu pluje,
do zad-ku jí vítr duje.
Pluje, pluje, pluje, pluje,
nakonec se zamiluje:-)
nebyla to bilá labuť
byl to velký žralok bílý
sledoval loď dlouhou chvilí
chvíle měla dlouhé míle
nad lodi kroužily labutě bilé
uviděly žraloka sen se ti splni do dne a do roka
Byla bílá, byla milá,
na jezeře hladinu rozvlnila.
K obloze krk labutěnka natahuje,
kde pak můj milý dnes pluje?
Jezero je mu malé, po dálkách touží stále.
Byť jsem na něho milá, teď bych ho utopila. 
neutopiš nejde to
švagr je Posejdon
ty poeto
mužeš topit jak jen chceš
sama na dně uvízneš
Jak by tak krutá byla?
Labutěnka by nikdy svého labuťaka neutopila.
Ať si po světě cestuje, labutěnka na jezeře tancuje.
Pro jedno kvítí, slunce nesvítí.
Ach.....krásná labuti,čím všechny zjev tvůj láká
tebe jen uvidět a zmizet navždy v dálkách.
Tvá krása bělostná ,ta nikdy jiná není...
labutí peříčko ...
to dojde v zapomnění.
V rákosí zeleném zas s bílou pěnou mizíš . . .
a vášen milenců ty nikdy neuvidíš.
Labuť je jen krásný pták, v životě je tak i tak.
Někdy potkáš labuť vletu a pak přijde salva z kulometu:-)
Čepička na žalud ...))) noo musí to být, bud jak bud. Bez čepičky je
to zase ,průšvih velkej,jako prase. 
Takže -raděj , a bud rád, o labutích můžeš psát. 
Pletete si milá dámo,
co jest o žaludech psáno.
Myslíte si, v okamžení jen
na slastné rozptýlení:-)
