Vůně
Sousedovic Bětka,
voní jako fretka,
Klenutý nos,
hlen má vazký,
v zásahovce zkouší masky.
Vůně
Sousedovic Bětka,
voní jako fretka,
Klenutý nos,
hlen má vazký,
v zásahovce zkouší masky.
život to někdy hodně zamotá,
zůstane smutek, bol a samota ...
nehledej důvod, je to složité,
nejde nic vrátit, máš to odžité...
Kdybych si smutnil,
hned dám se do gala,
navštívím zverimex,
koupím si mývala:-)
Mýval míval sen
že umýval den
a protože ho umýval,
den pořád ubýval
až bylo půl,
zjistil že je vůl
pak se vrhnul na dům
umýval mýval dům
až ubýval i dům
mývale kašli na ten dům....
umyj raděj Exemplum.
Jééje
kdyby mě býval mýval
každý večer mýval
to by byl veliký příval
kdosi by se i prý díval
poté by na mě kýval
abych šla za ním...
A co pak?
O tom si nechte jen zdát ;-))
Něco tu dám....napsal to chlap. Ale už nevím jeho jméno - takže ...
Je to těžký život s vámi,
vrtkavé jste milé dámy.
Víme, co vás potěší,
bez slziček, bez řečí.
Na slovo jsme občas skoupí,
proto nejsme přece hloupí.
Proč nás tedy týráte,
týden nám i nedáte.
Svůdné vnady ženy máte,
těmi nás vždy dostáváte.
Kráse té se koříme,
ač se občas zlobíme.
Ač jsme velcí hromotluci,
dřímají v nás malí kluci.
Však když tělo zavelí,
chceme vás mít v posteli.
:-)) smutně veselá, leč mnohdy pravdivá, ale divil by se, nejde jen o ženy, přesně takhle skoupého jsem zažila i muže, který se v tomhle choval, jako žena. Něco se mu nelíbilo a nic nebylo. No nebyl to zdravý vztah. Byl to mazec. A byl časem konec. :-)
A že stréc Metud neměl děti, tak si napsal na ten inzerát a za týden přišel ten med- vídek mýval v bedýnce. No to bylo něco! Jako dítě, s každým se kamarádil, ale akorát že co viděl, tak všecko uméval, a tak strécovi Metudovi umyl budíka a troje hodinky tak, že už je nikdo nedá dohromady:-)
Chudák fretka,
to si nezasloužila
a proč zrovna Bětka
když tolik toužila?
Né Bětku né,
já jsem v tom nevinně
nemáš to povinné
zas ty verše na víně?
Každá fretka jméno má,
líbezná i pito - má.
Pije pito místo piva?
Nechlastá a proto viva:-)
Příjemně chladné
kapky deště
dopadaly
na její tělo.
S pocity štěstí
se oddávala
rozmarům přírody.
Stála tam sama
a naslouchala
snad nejhezčí hudbě
všech dob
S pocity štěstí
naslouchala hromům,
které jí vyprávěly
ten starý příběh
z nedohledných dálek.
Usnula v bouři,
šťastná jako nikdy
a ony chladivé kapky deště
stále dopadaly
na její tělo.
Stál tam nehybně,
jako socha,
a pozoroval ji
zcela okouzlen
její krásou.
Raději odešel,
aby v sobě uchoval
ten krásný obraz
plný klidu a pohody.
Aspoň na chvíli.
autorka Cratcha
Už jako dítě mě lákaly toulky.
Toužil jsem v noci vstát a jít.
Až do té louky,té daleké louky,
kam všechny hvězdy padají.....
Včil vedle mne ležíš.
Tvých očí hloubka všechnu mou touhu zrcadlí.
A to je ta louka,ty jsi ta louka,
kam všechny hvězdy napadaly.....
Chci přivřít víčka
a spatřit svět
na hranici řas
Zas vidět tvé stopy
pod okny
co zavál je čas.
Jen zvednout hlavu
nahoru
a obdivovat krásu krás
otevřít srdce
a slyšet tvůj hlas...zas a zas.
Čekám na značkách.
Nechci zranit,
jen bojím se,
že samou láskou tě umačkám.
Chrápeš a z hu... úst ti tečou sliny,
přesto stále jihnu, teď už bez příčiny:-)
Malé a velké rybky
Do vody žbluňk a pak kroužek,
šikovný je malý pstroužek.
Tohle mu hned mámo zaraz,
rozlítil se statný karas.
Stačila jen chvilka malá,
každý kroužek polámala.
Objevil se tlustý sumec,
na tohle to dám si rumec.
Kolem tůně lidé chodí,
za ruku se běžně vodí.
Dnes, to jinak dopadlo,
fotí, točí divadlo.
Pepík křičí to je švanda.
Sumec chlastá? Křičí Řanda.
Kateřinka cumlá prst,
mamííí, ryba nemá srst!
Bejvávalo veselo,
když jsem měl vlasy
až dolů na čelo,
chodil do páté klasy.
Bejvávalo veselo,
když jsem neměl jinou starost,
než tahat holky za copy,
včil jsem ale vyrost
a kdopak tohle pochopí.
Dejte mi houpacího koně
a do pusy žvýkačku,
dejte mi dětství
a koupím sobě a květince
celej svět......za kačku.
Návraty do dětství....
hlavou nám táhnou
táborák s kytarou a písničkou známou
Kdy děda s babičkou , tátou a mámou
zdobili stromeček řetězy a baňky...
vánoce ,bruslení zima a sáňky
dárečky maličké ,zato moc lásky
banány, buráky-to byly sháňky
tohle nám nedělá na čele vrásky.
Po škole randění, čaje a první lásky
kluk co mě kouloval, do sněhu házel
přitom se usmíval -jak velký mazel.
za cop mě tahával ,jen žádné vrásky)
Život otočil pár stránek ....
myslí nám táhnou, vzpomínky dávné...
a z nás jsou přátelé...pořád se známe
Možná je to tou mlhou - inverze by měla vydržet až do příštího týdne:-)
Je to hezké a trochu smutné, ale přeji Vám, aby se to vyplnilo:-)
Včera v noci o půlnoci přišlo na mě strašidlo
mělo boty a kalhoty moc se na mě tlačilo:-)
Včera v noci o půlnoci ,
přišlo na mě strašidlo,
mělo gatě na špagátě,
na prdeli lepidlo ))))
Vklouznu k tobě,
jako do klubíčka
příze
a nechám se rozmotávat
nitku po nitce
jak v líbezné básni,
jak v rozečtené knize,
jak v milostné povídce.
Pak z naší lásky
utkám širokánský lem,
aby navždy přebývala
v Ráji.....
Pozemském.
Ze zbytků vlny ti upletu šálu
venku je chladno,tak bude tě hřát.
Zapletu do ní svou něhu a vůni
i vzpomínek pár- co víc si přát?
Až omotáš si šálu kolem krku....budu s tebou....
Utáhnu smyčku a budu mít konečně svatý klid!
Vždycky si říkávám, co musí člověk cítit, aby to opravdu
dokázal.
Já tu sílu nikdy neměla, i když jsem tu nicotu taky cítila.
Oba kočičkové příběhy jsou boží
Vybrat si mezi nimi jde stěží
Napsal vše život sám
Pak přišel jeden pán
Poslal pírko po větru
Přiměl k tomu poetu
Napsat další verše
I když se mu nechce...
A tak jde život...letem světem
my...jenom slůvka občas spletem
někdo se baví,jiný hřímá
nálada tu je vždycky jiná
jednou je milá, plná lásky...
a jindy....nám jenom dělá vrásky
Leč,TI, co mají rádi můzu...
řeknou si....tohle přece můžu!
A potom básník zasněný
nás bude těšit básněmi...
Láska prý nerezaví,
občas trochu koroduje,
ale jen po okraji
okorá.
Když v duši smutno mi je,
stačí otevřít oči
a dveře...dokořán.
Když v duši smutno je mi
otevřu oči i dveře dokořán..
a čekám s nadějemi
že přijde ten, kdo je zván...
Ty můj pohárku pro štěstí
Jsi můj přístav
když je jasno i když bouří.
Jsi mým oceánem.
Solí v moři.
Jsi moje štěstí,
mé slzy,
moje radost
i můj bol.
Jsi můj Ráj.
Moje Láska
i když není máj.
Je milé číst si tvoje slova
klidně je napiš zas a znova
můj přístav budeš navždy ty
stejně tak jako před lety
když prvně jsme se potkali
a vůbec jsme se neznali
a po pár letmých setkání
už nic nám v lásce nebrání
ten čas nám nikdo nevezme
já ti ho dala a ty mě...
dál můžeme se spolu smát...
plakat, radovat se a milovat
a skládat milá slovíčka....
až vznikne tahle básnička...
Ko-čičí
Jednou, a to po robotě,
zahlédl jsem malé kotě.
Hopkalo si po stráni,
mělo pírko na hraní.
Ocásek a malá ouška,
barevné jak od papouška.
Nožky? S drápky, dejme tomu.
Po chvíli šlo se mnou domů:-)
A potom ti doma v botě...
dlouho spalo malé kotě.
Papalo a prskalo,
pak se někam...))))
Chceš li mluvit s květinkou,
nikdy se nepodobej noži.
Jdi do tmy a drobného deště.
Na skrytém místě stůj a zůstan tichý.
Květina příjde,náhle bude tam.
Otevři pusu,nech proudit slova.
Skromná,vzletná,ody,žaly,chvály,šalby,vyznání.
Nech lodičku touhy klouzat po hladině studu......
Když múza políbí básníka…
Ten pocit slovy popsat se nedá,
celičký život vedle něj sedá…
Dává mu sílu, dává mu křídla,
žádná jiná mu víc nenabídla…
Za slunce, za tmy, stále je s ní,
je jeho první i poslední…
S ní rodí se i zaniká…
Zdenku, ta je úžasná.
Jako i tahle :-)
Když vidím vaše společné hry se slovy
srdce mi vždy zaplesá,
v tu chvíli mizí všechny obavy
plamínek lásky to vždy vykřesá.
Vyšlas mě doprovodit do síně
a přes tvůj stín vyběhlo bílé kotě.
Byli jsme rázem o samotě.
Byli jsme naráz o samotě,
před velkým zrcadlem.
Tvá krása čeřila se v něm
a u nohou ti předlo bílé kotě....
Už je to nějaký čas- vím....
kde jsi ?
v zrcadle už bledne můj stín ,
kde jen jsi ?
čekání sluší jen čekankám
a já mám jen to kotě ...k radovánkám
samota mi nesluší...kde pořád jsi ?
Dostali jsme oba prázdný papír,
abychom napsali,
co nás jako první napadne.
Napsali jsme oba to samé.....
Ty za deset minut
já za třicet let...Lásenko.
Ten čistý list se časem zaplnil
ač každý jsme ho psal sám...
Stejně se nakonec sjednotil
poplatný stejným krásám.
Jak v mlze přešel roků let
a my si budem rozumět
stále a zas,
my dva a čas. . .