Kdeže jsi,holubičko moje,kdeže?
Hlídám u svatého Petra dveře......
Panská a damská volenka
Když hrají panskou volenku,
běží si Samson Lenk pro Lenku.
A když je damská volenka,
dojde si Lenka pro Lenka.
Plíhal
Někdy je cesta samá špína
a na konci nic nečeká.
Přesto jsem v šatě Harlekýna,
odcházel....víro odvěká.
Chtěl jsem Tě vidět ještě jednou,
než ztichnou křídla anděla.
Než vzpomínky mé na Tě zblednou....
Zdali jsi o tom věděla?
Přišel jsem pozdě,už jsi spala.
Znám okna,která nesvítí.
Andělka záhon zalévala
a hřbitov voněl po kvítí.....
Nechoďte s pláčem k mému hrobu.
Nejsem tam.
Já tam nespím.
Jsem jako tisíc větrů, které foukají.
Jsem jako diamant ve sněhu jasně zářící.
Jsem sluneční světlo v pšeničném zrnku.
Jsem jemný déšť, očekávaný na podzim.
Když se vzbudíte do tichého rána, jsem zpěvem hejna ptáků.
Jsem také hvězdy, které září, když noc padá na vaše okna.
Nechoďte tedy s pláčem k mému hrobu.
Nejsem tam.
...
Chtěl jsem se rozloučit.
Říct zdvořilostní lež.
Naposledy se otočit.
Vím,že si nevšimneš.
Chtěl jsem se podívat.
Ještě jednou zpátky.
Nadějí se nadívat.
Na okamžik krátký.
Chtěl jsem,chtěl,
co nemohu mít.
Včil už bych měl....
Měl už bych jít.
Nemůžeš vlastnit déšť co tě zmáčí,
a touhu pěstovat jak kytku v květináči ...
nemůžeš vlastnit, ... to co ti nepatří,
a dálku polapit skrz blankyt průzračný ...
Tři tečky!
Mám jich plnou hlavu.
I přes mou snahu,
támhle a tady,
mažou mi emoce a snahu.
pronikají do mé mysli (…)
a zastírají, co si kdo myslí ( Jsou všude!) 