Básničky všeho druhu

Za trochu lásky,šel bych světa kus,
naštěstí,jezdí žlutý autobus.....

Krajino krajino
tvrdá jak kamení
kdo jednou ochutnal
za jinou nemění

Krajino krajino
sladká jak líbání
čistá jak ovečky
co bača vyhání

Na tvojí travěnce
matka ho zrodila
písně mu zpívala
pravdu ho učila

Nikola Šuhaj Loupežík

autor hudby: P. Ulrych
autor textu: P. Ulrych úžasný text....

Sotva domů ze tmy vkročím,
ve mně vidí nepřítele,
valí na mě svoje oči:
„Nevyzul ses?“ Posílá mě do pr...

Chci si sednout k televizi,
pohoda však bleskem mizí:
„Zvedni nohy, luxuju!“
Ví, že tenis miluju.

Zesiluje zvuky sání,
tvl. kdo že je to na podání?
„Tady neseď, krčíš deku,
škoda práce, to je k vzteku!

“Když tam vidí hezkou holku,
rozhodne se bez okolků,
ve své hlavě už má vizi,
začne leštit televizi.

Za chvíli mě chytne depka,
doma vládne moje Pepka!

Někdy,když to čekáš nejméně,
život si na tvé srdce vzpomene.
A z moře levných lidských cetek,
pošle ti krásu.

Někdy,když to snad ani nečekáš,
pošle ti svět do cesty člověka
s duší,jež tiše skromně kvete
a mění zlato na sůl.....

Věnováno V.

mám mokré vlasy déšť to ví
a zima svírá mou tělesnou schránku
sním o pláží plné horkých písků
sním o procházce v teplém vánku

o plném kornoutku vroucí něhy
o pevném obětí lesklých těl
o sopce rudé v plné síle
o rytmu písně hejna včel

mám mokré vlasy a z nich kapka stéká
po krku ,zádech zpátky v zem
zasněný úsměv hnízdí na mé tváři
skláním se nad tvým dopisem

oči se vpíjí do těch slůvek
rozpitý inkoust očím lahodí
pár vět,pár citů,jedno sbohem
slzu to v oku navodí

mám mokré vlasy déšť to tají
slza mí stéká cestu zná
dopsal jsem slůvka v odpovědi
navždy mi zůstaň nevinná
(poeta)

V přítmí sálu, kde film běžel,
zrak mi na té dívce ležel.
Krásná, mladá, s tváří víly,
neváhal bych ani chvíli.
O filmu nemohla být řeč

• kýbl, koště, uklízeč. :-)

Slova má ostrá jak špička jehly,
před její bouří i sousedé se slehli.
Stačí jen slůvko, nevinný pohled,
na klid a příměří nebere ohled.
Když večer padne, bouře se ztiší,
takto se žena od muže liší:-)