„ŠTĚSTÍ”
Co je to štěstí? Muška jenom zlatá...
Víš, co je štěstí? Je to dům, auto a chata?
Ne, štěstí je dětství, když je máma i táta.
Víš, co je štěstí? Když máš peněz jako smetí?
Ne, štěstí je rodina, jsou to rozesmáté tváře dětí.
Víš, co je štěstí? Když slibuje ti někdo modré z nebe?
Ne, štěstí je, když máš hodně lidí kolem sebe.
Štěstí je, když pro někoho něco znamenáš,
když někomu radost uděláš.
Když o někoho opřít se můžeš,
když někdo rád vzpomene si na Tebe,
když nechce všechno jenom pro sebe.
Když vážíš si toho, co máš,
když lepšího už nic nehledáš.
Když vůbec nevíš, co je to závist,
když nemáš v srdci svém nenávist.
Když i přes slzy dokážeš se smát,
když tě má někdo doopravdy rád.
Když umíš odpouštět a taky snít,
štěstí je to, co každý člověk by chtěl mít.
Ne však každý o štěstí má stejnou představu,
někomu stačí málo, někdo chce bohatství a slávu.
Někdo zas touží po tom, co zrovna druhý má,
proto mnoho lidí štěstí nepozná...
Za maličkou chvíli,
hlavu zlatou schýlí,
slunce ke spánku.
Ukryje se v lůžku,
pěkně pod podušku
z měkkých beránků.
Rais Karel a Václav.
Je to nesmysl,
řekl rozum.
Je to takové,jaké to je,
Řekla Láska.
Je to neštěstí,
řekla vypočítavost.
Je to bolest,
řekl strach.
Je to beznadějné,
řekla soudnost.
Je to takové,jaké to je,
řekla Láska.
Je to směšné,
řekla pýcha.
Je to lehkomyslné,
řekla opatrnost.
Je to nemožné,
řekla zkušenost
Je to takové,jaké to je.
Řekla Láska.
A tak ti říkám Modroočko
I když vím, že oči tvé vůbec nejsou modré
Zaháním můry, které šeptají
Vždyť seš jenom blázen
Co myslíš že bude. . .
Tak jsem jí řekl:
Věruško,tak tohle nepřichází v úvahu,
je to ženatý člověk.
A ona plakala,jako okno v listopadu
a pak říkala:
To já vím,dědečku,že je ženatý,
ale co mám dělat?
Já jí řek:
Věruško,ono v životě všechno vystydne
a pak si člověk vzpomíná,
jak ten druhý vlastně vypadal
a jak to bylo možné......
Margareta je jako kopretina,
uvadne a vyroste jiná...
Ale já jinou už nechci,
kytičko moje kde jsi? 
Paní heřmánkové vůně.
Očka jak medové tůně.
Lesk vlasů hedvábné příze,
podobná je krásné bříze.....
Došla řeč, křídla mávnou
Nemám už zprávu žádnou
Jako když vzlétnou ptáci
Duše se v mlhách ztrácí...
Duše je základní výbavou těla.
Nestačí půlka,musí bejt celé.
Občas ji pohladit a říkat jí malá
i to,co nemá,byly by dala.
Dala by dala... k poslechu písničku
do srdce jiskřičku
do rukou něhu
na tváře hubičku
oheň v krbu a hodně sněhu... 
....ceduli nerušit dáme na kliku zvenku,
budeme dlouho vychutnávat tu poslední sklenku......
Až jednou mi uděláš snídani,
zatančíme si spolu....
Můj příběh končí,
ale já toužím psát dál,
když překročím práh
mosty bortí se v prach.
A nevím kam míří
vítr, co listí zvednul,
když chceš napnout plachty,
ale tvá loď jde ke dnu.
Rovné i klikaté,
sluncem plné i sněhem zaváté.
Smutek i štěstí,
jsou naše cesty.
Ráno o půl sedmé
sen na víčka mi sedne
mně o tobě zdá se
a tak jsi se mnou dál...
Vím že máš tu moc
dát mi zas tu noc
tak hezkou a tak dlouhou.
Vím že máš tu moc
dát mi zas tu noc
když neumřu touhou...
Večer před půl sedmou
zazvoň aspoň jednou
a nebo vem si mé klíče
teď už chci spát
já už chci spát
chci zas spát
( H. Hegerová)
Dal jsi mi své srdce
já držím ho teď v ruce
snad najdu pro něj vhodné místo
vážně je moje? není jisto... 
Fuj to jsem se lek,
ze špíže lez šnek,
na zádech měl dům
a vypil nám rum.
Nesváděj to na šneka
když do tebe natekla
plná láhev rumu
ožral jsi si hubu ))))) 
1
2
2
