Marně těkám pohledem
zmítaje se pod ledem.
Figuru mám nejspíš tlustou,
až jsem propad ledu krustou.
Marně těkám pohledem
zmítaje se pod ledem.
Figuru mám nejspíš tlustou,
až jsem propad ledu krustou.
Děkuji .
Po čase jsem přišel nakouknout co je nového a zdravím všechny
účastníky.
Je podivné, jsem si říkal,
že pod stromkem mívám výkal.
Pak s nadhledem a krokem zpátky
s výkalem mám pěkné svátky.( Thomík )...... budou ty letošní vánoce
stejné?
No téééda - kdes to vyhrabala?
Budou míti efekt srací,
letos musím slavit prací.
S takovou budeš brzo přešlechtěná jako francouzský buldoček . Ale samozřejmě
mě to potěšilo, co si budem... :-)
))) jak básníci přichází o iluze....
Lidi už moc nebásní, spíš se žerou
a mě tím neskutečně se*ou.
Jak bývají z kovu vruty
tak ze slov jsou básně skuty.
Můžou pomoct i být krutá,
záleží co kdo v nich kutá.
Občas jsou ostré,jak žiletky břit.
Ty je budeš stejně rád mít,
A když to někdo umí...pak ostatní jen čumí,
s údivem a pusou dokořán....
.a každý verš- je náš pán( ovšem-když to někdo umí)
Slova jsou jako okna dokořán. Vyletí ven jak pusa praví. Člověka to prostě baví.
Přesně tak, vždyť každý z nás tu
propadl by nejspíš chlastu
kdyby nepsal tak jak cítí.
To by bylo všechno v řiti.
Nechte mě tu tiše psát... Ikdyž je to mé psaní klišé... Budu se tu snažiti verše psáti, aby byli k veselosti, aby se člověk mohl smáti.
O tom přece báseň není,
umění či neumění.
Kdo chce psáti, ten ať píše.
A umění? - Viz řádek výše
Pro mě je též zdrojem stesku,
že pozbyly rýmy lesku.
Lidstvo řeší víc než dosti
kraviny a pitomosti.
Rychlostí jdou blesku stesky
přímo i skrz esemesky...
Byť se v očích slzy lesknou,
časem ztratí příchuť tesknou.
Ó i štěstí přeje, to přírodu zahřeje. Nežli hnůj v gatích mít je lépe čistou prdeli míti.
Od hnoje mít radši prdel,
nežli pouštět hovna z hrdel.
Netřeba se klepat stresem,
trošku hnoje nějak snesem