Měsíček se schová za mraky,
nemějte o něj strach, smutek, odhoďte rozpaky.
Když otočíte pohled směrem nahoru,
vždy tam pro vás bude,
zlatý jako dukát a vždy v pozoru.
Napsal svůj příběh, otočil list,
byl to ten poslední, co dal se číst...
Měsíček se schová za mraky,
nemějte o něj strach, smutek, odhoďte rozpaky.
Když otočíte pohled směrem nahoru,
vždy tam pro vás bude,
zlatý jako dukát a vždy v pozoru.
Napsal svůj příběh, otočil list,
byl to ten poslední, co dal se číst...
pár dejavu bez smyslu
tucty vyškubanejch kopretin
a divnej pocit tam uvnitř
toť vše, co tu zbylo?
zapomeň .....život jde dál
Noc je krásná
tvá vůně tajemná
přítomnost vzácná
tvá láska dojemná
kaluže stínů
měsíční svit
doteky v klínu
a jemný třpyt
útěky do ticha
a něžné volání
vyšlo už slunce
život nás dohání
Sluníčko zapadá a mě tak napadá.....že mi schází Tvoje Rty.
Sluníčko zapadlo a mě tak napadlo......že mi scházíš Ty.
Řádky tak jemné, jak jinovatka na stéblech trávy,
a kouzelné vzpomínky u hrnku kávy,
vzpomínky na dětství, na lipové čaje,
babiččina zástěra, co skrývala své taje.
hašlerky a lesněnky, když přišel zimní kašel,
někdy i kus čokolády se v ní občas našel....
Neznámá souhvězdí*
Vychází luna po setmění,
hvězdy se v sametu houfují,
v řece se odráží zrcadlení,
když chvosty k zemi putují.
Těkavé střípky něžné krásy,
obloha do vlasů si zapletla
a měsíc jako anděl spásy,
počítal žhavá pometla.
Vítr si tiché písně zpívá,
krajky dál z nebe padají,
z černého plátna se na mě dívá,
souhvězdí, které lidé neznají.
Hezká je a k přemýšlení,
ještě bílou labuť k tomu,
pro ní sladké políbení:-)
Romantička srdce hýčká
a když bude jednou vdaná,
popřejme jí,
buď jen milovaná:-)
Bolela ho ruka,
od rudýho kluka.
Na to přišel hůrek,
pětka, pinda, důlek.
Pak mu dali vosum,
polib pr..l kosum:-)
Můžeš hrát jen o knoflíky, pomeranče, datle, fíky.
Naučíš se jinak žít,
srdce jako Rohan mít:-)
Naložil si miláček
masa plný pekáček,
rozhodl se v neděli
,aby všichni viděli
že si dává maso denně.
Pak se teď mrknul do kešeně
mrknul jednou,dvakrát třikrát,
pak se musel ale přiznat
kešeňa že prázdná je ....a tak to i zůstane.
( je v p*deli- miláček)
Hlavně, že se dobře baví,
popřejme mu pevné zdraví,
vitamínů plný strom,
jabloň, hruška, jako hrom:-)
)))O bavení- není řeči
teď zas mele jenom kecy,
že to maso sežral,
náš minipes Egdar.
Miláček však vegan není
ten se nedá na ,,lupení,,
ovoce však miluje . . .v tekuté formě
nasává ,pak lituje ... to je u něj v normě
Je to prostě miláček,
tak dostane špekáček.
K tomu rohlík, ještě jeden,
aby chutí nebyl sveden:-)
Běží malá liška lesem,
srdce zmordované plesem.
Za zády má myslivečka,
kolem je psů, celá smečka.
Jaké pak je její hoře?
Má napilno, běží k noře.
Rozhodla se nezbeda,
že nakrmí medvěda.
Juuu, asi byla u Tábora nebo to byla jiná liška? pořád někam běhají, protože je
moc neznají. Kdyby však lišku poznali, vždy by ji rádi potkali.
A co? že krmila medvěda? Avšak nebyla to nezbeda.
Byla to milá tetka liška, chtěla mu nakrmit kousek bříška.
Už byl konec Podzimu a medvěd 🐻 se chystal na Zimu.
Když je někde porucha,
zašeptám ti do ucha.
Ještě mi dej malou chvíli,
jednou dojedeme k cíli:-)
Marně těkám pohledem
zmítaje se pod ledem.
Figuru mám nejspíš tlustou,
až jsem propad ledu krustou.
Děkuji . Po čase jsem přišel nakouknout co je nového a zdravím všechny účastníky.
Je podivné, jsem si říkal,
že pod stromkem mívám výkal.
Pak s nadhledem a krokem zpátky
s výkalem mám pěkné svátky.( Thomík )...... budou ty letošní vánoce
stejné?
No téééda - kdes to vyhrabala?
Budou míti efekt srací,
letos musím slavit prací.
S takovou budeš brzo přešlechtěná jako francouzský buldoček . Ale samozřejmě mě to potěšilo, co si budem... :-)
))) jak básníci přichází o iluze....
Lidi už moc nebásní, spíš se žerou
a mě tím neskutečně se*ou.
Jak bývají z kovu vruty
tak ze slov jsou básně skuty.
Můžou pomoct i být krutá,
záleží co kdo v nich kutá.
Občas jsou ostré,jak žiletky břit.
Ty je budeš stejně rád mít,
A když to někdo umí...pak ostatní jen čumí,
s údivem a pusou dokořán....
.a každý verš- je náš pán( ovšem-když to někdo umí)
Slova jsou jako okna dokořán. Vyletí ven jak pusa praví. Člověka to prostě baví.
Přesně tak, vždyť každý z nás tu
propadl by nejspíš chlastu
kdyby nepsal tak jak cítí.
To by bylo všechno v řiti.
Nechte mě tu tiše psát... Ikdyž je to mé psaní klišé... Budu se tu snažiti verše psáti, aby byli k veselosti, aby se člověk mohl smáti.
O tom přece báseň není,
umění či neumění.
Kdo chce psáti, ten ať píše.
A umění? - Viz řádek výše
Pro mě je též zdrojem stesku,
že pozbyly rýmy lesku.
Lidstvo řeší víc než dosti
kraviny a pitomosti.
Rychlostí jdou blesku stesky
přímo i skrz esemesky...
Byť se v očích slzy lesknou,
časem ztratí příchuť tesknou.
Ó i štěstí přeje, to přírodu zahřeje. Nežli hnůj v gatích mít je lépe čistou prdeli míti.
Od hnoje mít radši prdel,
nežli pouštět hovna z hrdel.
Netřeba se klepat stresem,
trošku hnoje nějak snesem