S takovou budeš brzo přešlechtěná jako francouzský buldoček 
. Ale samozřejmě
mě to potěšilo, co si budem... :-)
))) jak básníci přichází o iluze....
Lidi už moc nebásní, spíš se žerou
a mě tím neskutečně se*ou. 
Jak bývají z kovu vruty
tak ze slov jsou básně skuty.
Můžou pomoct i být krutá,
záleží co kdo v nich kutá.
Občas jsou ostré,jak žiletky břit.
Ty je budeš stejně rád mít,
A když to někdo umí...pak ostatní jen čumí,
s údivem a pusou dokořán....
.a každý verš- je náš pán( ovšem-když to někdo umí) 
Slova jsou jako okna dokořán. Vyletí ven jak pusa praví. Člověka to prostě baví.
Přesně tak, vždyť každý z nás tu
propadl by nejspíš chlastu
kdyby nepsal tak jak cítí.
To by bylo všechno v řiti.
Nechte mě tu tiše psát... Ikdyž je to mé psaní klišé... Budu se tu snažiti verše psáti, aby byli k veselosti, aby se člověk mohl smáti.
O tom přece báseň není,
umění či neumění.
Kdo chce psáti, ten ať píše.
A umění? - Viz řádek výše 
Pro mě je též zdrojem stesku,
že pozbyly rýmy lesku.
Lidstvo řeší víc než dosti
kraviny a pitomosti.
Rychlostí jdou blesku stesky
přímo i skrz esemesky...
Byť se v očích slzy lesknou,
časem ztratí příchuť tesknou.
