Básničky všeho druhu

Udýchaná:
touha...

Rozpustila si vlasy
v záclonách zůstal jen její stín

toužebně zavřela oči
a
nabídla mu svůj klín

udýchaná touha

něžnost
sevřená v korzetu
krajková ramínka dávno sklouzla

a
on
poklekl

( autora neznám, kdysi jsem si to ,,bohužel,, zapsala bez jména)

„Mít někoho rád, a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát, a žízní umírát.“

Ach,můj milý,
Jahody,třešně,ty už byly.
Višně plním do sklenice
a nebude jich do měsíce.

Ruce prázdné zbyly,
však slívy zatím neplodily.
Natrhám je po žních,
stejnak smutků Tvých.

Ach,jaká to úroda,
že na rtech visí svoboda
a my sklidili jen žal,
čas to sladké posebral.

Jana

Někdy zdá se,
prší směrem nahoru.
Navzdory té kráse,
srdce máš z mramoru.

Někdy ptáš se,
zda je to moje vina.
Když se zakoukáš,
trhá se svalovina......

Zas kdosi v oblacích
zalévá konví Zemi
a střechy červený
maj´ smáčený svý okapový lemy.

Pavoučci v sítích houpacích
z kapiček perly tvoří,
červánky zkropený
v tom dešti nezahoří.

Oblohu ztemnělou
protínaj´ náhlý blesky
a hromy dunící
přiženou v srdce stesky

Hodinu necelou
trvá ta scenérie...
S mokrými střevíci
se chandra z těla smyje...

Tisíc a jedna noc.

V jedné lázni
Sedí blázni
Na zlatém koberci
Jsou to samí herci
V rukou drží dečky
Myslí na herečky....

Letí úsměv po netu,
možná tebe najde tu,
už se hlásí k příletu,
přistává ti na retu.

Rozesměje, rozzáří,
kreslí vrásky na tváří,
že už bylo dosti smutku,
že je lepší smát se... vskutku!

Pohladí a posílí,
až z něj budeš opilý
a až skončíš tudle bžundu,
dej si na mě další rundu.

Když se budeš smíchy válet,
za břicho se popadat,
z kapek smíchu bude nálet,
na svět, kterej máš tak rád :)

Příručky,kroni­ky,láska,páska.

V každé příručce lásek,
je nejméně jeden konipásek.
A nejméně jedna páska

• snad lepicí,

co toho konipáska
navěky přilepí,
na obraz starého mistra.
A jedna paní z bistra,
co se jí hledí do výstřihu.
Lahvička lihu,
pro dobrou náladu a na čištění ran.
A jeden elegantní pán.
A jeden s tetováním.
A jedna krásná paní.
A jedna ještě krásnější.
A jedno-MÁM TĚ HROZNĚ RÁDA.
A to samé v mužském rodu.
A jeden ploužák v tmavém sále,
dokud nepřejní nerozsvítí.
A jeden tanec v maskách.....

V každé kronice žití,
je nejméně jedna láska.

Šla tchýně přes les.
Uštkly ji dvě zmije.
Zmije pozdechaly
a tchýně žije.....

Co lze dát Lásce.
Věnováno paní V.

Hedvábné průsvitná motýlí křídla,
pohárek z krámku u horkého vřídla.
Ovoce na povidla.
Med jako důkaz,že stále se lze spolehnout na včely.
Mosaznou kliku z průčelí domu,co přežije každého vlastníka.
Možná jen básničku o včelách a o klikách......
A nebo klidně bez básní lze lásku přivábit.....

A kdyby ne,
pak ještě máme sny
a křídla z hedvábí.