Někdy zdá se,
prší směrem nahoru.
Navzdory té kráse,
srdce máš z mramoru.
Někdy ptáš se,
zda je to moje vina.
Když se zakoukáš,
trhá se svalovina......
Zas kdosi v oblacích
zalévá konví Zemi
a střechy červený
maj´ smáčený svý okapový lemy.
Pavoučci v sítích houpacích
z kapiček perly tvoří,
červánky zkropený
v tom dešti nezahoří.
Oblohu ztemnělou
protínaj´ náhlý blesky
a hromy dunící
přiženou v srdce stesky
Hodinu necelou
trvá ta scenérie...
S mokrými střevíci
se chandra z těla smyje...
Tisíc a jedna noc.
V jedné lázni
Sedí blázni
Na zlatém koberci
Jsou to samí herci
V rukou drží dečky
Myslí na herečky....
Letí úsměv po netu,
možná tebe najde tu,
už se hlásí k příletu,
přistává ti na retu.
Rozesměje, rozzáří,
kreslí vrásky na tváří,
že už bylo dosti smutku,
že je lepší smát se... vskutku!
Pohladí a posílí,
až z něj budeš opilý
a až skončíš tudle bžundu,
dej si na mě další rundu.
Když se budeš smíchy válet,
za břicho se popadat,
z kapek smíchu bude nálet,
na svět, kterej máš tak rád :)
Příručky,kroniky,láska,páska.
V každé příručce lásek,
je nejméně jeden konipásek.
A nejméně jedna páska
co toho konipáska
navěky přilepí,
na obraz starého mistra.
A jedna paní z bistra,
co se jí hledí do výstřihu.
Lahvička lihu,
pro dobrou náladu a na čištění ran.
A jeden elegantní pán.
A jeden s tetováním.
A jedna krásná paní.
A jedna ještě krásnější.
A jedno-MÁM TĚ HROZNĚ RÁDA.
A to samé v mužském rodu.
A jeden ploužák v tmavém sále,
dokud nepřejní nerozsvítí.
A jeden tanec v maskách.....
V každé kronice žití,
je nejméně jedna láska.
Šla tchýně přes les.
Uštkly ji dvě zmije.
Zmije pozdechaly
a tchýně žije.....
Co lze dát Lásce.
Věnováno paní V.
Hedvábné průsvitná motýlí křídla,
pohárek z krámku u horkého vřídla.
Ovoce na povidla.
Med jako důkaz,že stále se lze spolehnout na včely.
Mosaznou kliku z průčelí domu,co přežije každého vlastníka.
Možná jen básničku o včelách a o klikách......
A nebo klidně bez básní lze lásku přivábit.....
A kdyby ne,
pak ještě máme sny
a křídla z hedvábí.
2
2
1