Jaro se rodí z lůna zimy,
rozverné slunce krátí stíny.
Sněženky v bílém křtiny slaví,
trávníky halí nové hávy.
Jaro se rodí z lůna zimy,
rozverné slunce krátí stíny.
Sněženky v bílém křtiny slaví,
trávníky halí nové hávy.
A u nás sněží...
okvětní lístky meruňky,
do trávy padají tak svěží...
jarní čarování když rákosí vykukuje z tůňky.
Fialky, narcisky i petrklíče
závidí krásu čemeřice.
Hyacint ...ten se má
jeho vůně je omamná
hledí dál v zahradě do dálek
a vysmívá se kytičce fialek.
Našla ve starém památníku)
Když milovat,tak s citem.
Když kluka, tak s bytem.
Když flámovat,tak do rána.
Když ostuda, tak pořádná )))
Barvy duše
Tys ukázal mi, jak jde svět,
že není pouze černobílý,
své představy tak beru zpět,
tvé postřehy vždy moudré byly.
Duše lidí jsou barevné,
jak barvy listí a jejich hávů.
Nejsou jen dobré a pouze zlé,
jsou pestré jako křídla pávů.
V žluté se žluč jen odráží
a fialová bledne závistí.
Člověk se setká s pakáží,
rudá ti lásku zajistí.
bílá zas mládí, v duši shon
a růžová jak květin pýcha,
modrá zas věrností na tě dýchá.
Tys poznal lidi,
jsi osvícený,
mé oči teď více vidí,
já nechávám je otevřeny...
Barvy se učím poznávat
a zkušenosti někdy bolí,
hrajeme šachy - pat či mat,
život mě naučil žít své story.
( převzato-autor- Actimelka)
Jsi jako měsíc ...
Já jako hvězda ...
Jsi pro mě jediný ...
Já jedna ze sta ...
Lásko,volám tě z dálky domu,
kéž moje prosby vyslyšíš.
Budu ti tím,čím míza stromu,
sejmu z tvých beder každý kříž.
Sama tu sedím a do tmy hledím
slyším tvá slova, znovu a znova
věřit se zdráhám tvým jasným zprávám
že budeš můj...stůj co stůj
Spoutám tě svou láskou,
přimknu se k tobě
a potom zkus odejít.
Půjdu ti v patách,
už dnes mě máš v sobě,
jedno srdce
nejde rozdvojit.
Bezpečně to vím,
že ve chvílích samoty
se ti objevím.
Neříkej nic.
Tvé vrásky pohladím,
pak přeskočím
do tvých plamínků
a v záři ohýnků
vejdeme do ráje.
Oba dva to dobře víme,
že dveře do něho
si těžko zapovíme.
Bývala tichý horský pramen,
pak se z ní stala řeka.
Dneska už je dravým oceánem
a na můj přítok čeká.
Jak jedna vlna druhou bitá
v bezhlavě kruté bouři,
srdce se prudce v citech zmítá
a po tvé lásce touží.
Jako uragan se strhnou city
proletí vteřinou tvého bytí
a potom už nikdy nebudeš sám
poznáš mě v každé kapce vody
budu ti láskou do nepohody
tvou slzou budu také tvé moře ,
k vůli mě, nikdy nepoznáš hoře...
nikdy už nebudeš sám,
poznáš mě...znamení ti dám....
John Clare: První láska
Dosud nikdy mne nezasáhla láska
tak sladce a znenadání.
Její tvář rozkvetla jako květina sladká,
celé mé srdce pryč ukradla mi...
Slavní, co psali milostné dopisy:
Troufneme si říct, že mezi Puškinův nejznámější literární počin se bezpochyby řadí román ve verších Evžen Oněgin. A právě v tomto vyprávění o tragikomickém hrdinovi (Petr Iljič Čajkovskij podle něj později složil slavnou operu) zazní i asi jeden z nejznámějších milostných dopisů, které byly kdy napsány.
„Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že
máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím,
nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout.“
Právě tato slova psala zamilovaná Taťána Oněginovi.
Ludwig van Beethowen tajemné neznámé
"Ano, rozhodl jsem se odjet za hranice, dokud se Ti nebudu smět vrhnout do
náruče a říci, že jsem našel svůj skutečný domov, dokud ztracen v Tvém
náručí nebudu moci nechat svou duši plout v království požehnaných
duší – běda, musí to tak být – Ty se uklidníš, tím spíš, že
budeš vědět, že jsem Ti věrný, že žádná jiná žena nebude mít mé
srdce – nikdy-nikdy-nikdy..."
Johnny Cash June Carter Cash
"Ahoj June, je to tak krásné, June. Máš talent hrát si se slovy a stejně tak se mnou. Ten oheň a vzrušení jsou možná pryč, teď když už jim společně nezpíváme, ale ten ohnivý prstenec kolem nás stále hoří a proto je naše láska žhavější než pálivá paprička.
S láskou John"
Gustave Flaubert Louise Colet
"Až tě příště uvidím, chci tě celou pokrýt láskou, doteky plnými
extáze. Chci tě pohltit s veškerým potěšením z těla tak, že omdlíš a
zemřeš. Chci tě ohromit, aby sis přiznala, že jsi nikdy nesnila o ničem
tak úchvatném... Až budeš stará, tak chci, aby sis na těhhle pár hodin
vzpomněla a tvé kosti se rozechvěly radostí. "
Victor Hugo Adéle Foucher
„Má nejdražší, když dvě duše, které se navzájem v davu neskutečně dlouho hledají, konečně najdou jedna druhou… Spojením, vášeň a čistotu, jakou ony představují… Začíná to na zemi a pokračuje v nebi na věky. Toto spojení je láska, pravá láska, věrnost, s jakou milují ti, jejichž život pochází z oddanosti a vášně a pro něž jsou největší oběti nejsladším potěšením. To je láska, kterou mne inspirujete. Jestli vaše duše, která je stvořena k lásce s andělskou čistotou a vášní, může milovat pouze jiného anděla… V takovém případě se musím třást strachem.
Navždy Váš, Victor Hugo"
Frida Kahlo Diegovi Riverovi
"Diego, lásko moje, pamatuj, že až doděláš tu fresku, budeme spolu už na věky. Bez hádek a rozepří, jen milovat jeden druhého. Chovej se slušně a dělej všechno, co ti ta Emmy Lou řekne. Zbožňuji tě víc než kdykoli jindy.
Tvá holka, Frida"
Jimi Hendrixe přítelkyni, které psal jako „holčičce“
"Holčičko... Štěstí máš v sobě... tak odepni ty řetězy, které tíží tvé srdce a dovol si vyrůst - jako ta sladká květinka, kterou jsi... Znám odpověď... Prostě roztáhni křídla a osvoboď se!
Navždy s láskou Jimi Hendrix"
Tato slova slavných dokazují, že opravdu nikdo není před láskou imunní. Jak píše spisovatel Robert Fulghum ve své knížce Opravdová láska: „Láska způsobuje bolest. Ale taky bolest léčí. Láska prostě bolest je. Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit a to zlomené srdce zase vyléčit. Láska je slepá - a láska taky otvírá oči. Z lásky se vám může chtít umřít- ale taky můžete pro lásku chtít žít.“ Láska prostě nemá pravidla a my se do ní i tak vrháme znovu a znovu, po hlavě. Tenhle emoční chaos nám dává ona pomyslná křídla...
Dobrou noc*
Usínám tiše, štěstí plna,
ty máš mě vedle sebe rád…
Do snů mě vnáší hebká vlna,
vím, o čem se mi bude zdát…
Měsíci.....
a co dál mi poradíš,
jak zasloužit si tu lásku, víš?
Když odpovíš mi na otázku,
jak zasloužit si a bránit lásku,
abys ji nikdy neztratil,
pak přísahám, že v každé z chvil,
kdy budu šťastná, řeknu Ti dík.
Zda dokážeš to, zůstává jen otazník.
Půjčím si křídla od bělásků.
Poletím zvěstovat ti lásku.
Smažu čas odloučení dlouhý
a dám ti napít z číše touhy.
Jsi mé světlo,maják v mlze.
Nejjasnější z hvězd na obloze.
Bez tebe ztracený jsem docela,
Čertíku můj......se srdcem anděla.
Tvůj úsměv a pohled štěněte
já četla líp než slova…
Beze lsti, srdcem dítěte,
já věděla, že chceš znova… (psát)
Jak rytíř v lesklé zbroji,
co milovat se bojí...
však za lásku by i zemřel...
Jak odpovědět na otázku? Držet si v srdci lásku. V srdci najdeš sílu. Otevři své srdce a miluj ze všech sil.
Jen tak pročítám to množství veršů a básní a přemýšlím
kolik jich už asi bylo napsáno, kolik autorů se pod nimi podepsalo, kolik
lidí je asi četlo, kolik lidí je ještě asi bude číst a je až
neuvěřitelné jak bohatá dokáže být lidská mysl, kolik fantazie v sobě
ukrývá, jak rozdílné jsou lidské představy každého z nás a kolik z nás
dokáže vyjádřit své vnitřní ´já´ o něčem velmi osobním a nebo jen
tak o něčem a nejde mi z hlavy si nepřipustit, že přeci jen z pominutím
všech negativ, je krásné, alespoň na chvilku býti "člověkem"!