Jaký je motýlů svět?
Zjistíš to,
když dáš duši svobodu
a necháš ji sem tam se s nimi proletět.
. . . .
Nadešel ten správný čas,
proto skládám báseň,
dřív než začne zlátnout klas,
musím ztratit bázeň.
Drahokamy z lučních kvítí,
blankyt nebe, pravdy půl,
třpytky záře v dáli svítí,
hrouda slunce, zlatý důl.
Studánky plné smaragdů,
v nichž, dá se život číst,
v hladině odraz krajiny
tvoří mramorové kmeny bříz.
To jsou naše poklady,
a němé tváře cítí,
že měníme je v dolary,
a ne krásu k žití.
Ty červencové noci jsou jasné a žhnoucí,
víla Láska tančí bosá na paloucich.
Věnce z lučních květů klade podél cest,
láká na planetu meteory z hvězd.
Snášejí se k zemi,jsou jich celé roje,
září,zaplavují srdce tvé i moje.
Obejmi mě
Beze slova
Obejmi mě
Zas a znova
Nebo stále
Na věky
Cítím tvého
Srdce doteky
Tvá teplá náruč
Kde se schovám
Jen mě nauč
Lásky slova. . .
Démon-kraté vlády lidu
děsíte se velice
dezolátských duší bídu
vyženete z ulice
vládnout musí jen ti praví
to vám velí rozum dravý
kdo jsou praví a kdo leví
to už žádný rozum neví
Vítr rozehnal bouřkové mraky
a pak k vodě plách.
Včil povídá si s ptáky
a houpá slunce na vlnách.
Slunce se na vlnách válí...
a moře má slaný dech
vítr se do mráčků halí
já si to promítám v snech.
Do knoflíkových dírek své krajiny srdeční,
pochytám paprsky slunce a odlesky hladiny vodní.
Z nich pak s trochou vůně heřmánku,
namíchám esenci ke spánku.............
NA ROZLOUČENOU
Autor: anonym
Vysoko nad mořem,
ve starém hradu,
žila si princezna,
šťastná a v klidu.
Přiletěl motýl,
modrý jak nebe,
rozvířil prach,
co kolem ní ležel.
Zdržel se chvíli,
hned zase letěl,
nechal jí vzpomnky
v podobě perel.
A ty teď padají
dolů, do trávy,
mísí se s pískem,
spláchla je vlna.
A prach si zas sedá.
V paláci z mechu a kapradí,
sídlí něha,která pohladí.
A v sametové hebké trávě,
láska si lože stele právě.
Nevyčítáš, vzpomínáš
smutkem tvá slova zní
i mé hvězdy se rozpíjí
a já vím že je poslední
jasná noc hvězdnatá
kdy mi šeptáš.. ...
Kdybys se mnou utekla
a já s tebou utekl,
buchty bys napekla,
abych cestou nelekl.
Kdybys se mnou utekla
a já s tebou utekl,
ty by ses nelekla,
já bych se nelekl.
Kdybych já napekla,
zas by ses přežral
na cestu dalekou už by ses nedal
ležel bys za pecí ,jak líný Honza
najeden,spokojen...jak se to pozná? 
Venku prší,
jako v případě duše, která pláče.
Nemohu najít cestu ven z bludiště.
Proč se ptát na tisíc pochybností,
proč tisíc otázek,
které nejsou důležité.
Je to šrám na srdci,
převládá-li smutek a není pomoci.
Nesmí se to stát,
takto jsem to nechtěla,
teď můžu se jenom bát,
že jsem ztratila anděla.
( anonym)
Chtěl jsem se rozloučit.
Říct zdvořilostní lež.
Naposledy se otočit.
Vím,že si nevšimneš.
Chtěl jsem se podívat.
Ještě jednou zpátky.
Nadějí se nadívat.
Na okamžik krátký.
Chtěl jsem,chtěl.
Co nemohu mít.
Včil už bych měl......
Měl bych už jít.
Odejdeš....
co jsi chtěl
co jsi měl
a co jsi neměl
neřekneš
Bylo to hezké
a bylo toho dost
proč hledat brod...
když vedle stojí most...
Dál budem tu ,,žvatlat,,
jen tak pro radost...
Nebesa nabrala
barvu
nachu.
Opona mládí se
protrhla
Konec je hraní i
dávných strachů.
Nevrátí se léta
potrhlá.
Bilancování...
nemyslím na věk
pořád se ráda směju
a vezmu za vděk
společnost, tanec, něhu
projdu se sama, a lásku nechám spát
vždyť prošli jsme tu cestu spolu častokrát
mám ráda ticho, a taky zábavu,
stesky a nářky...ty hodím za hlavu.
Já nejsem sama, když tebe pořád mám...
jsi moje všechno...to jediné, co znám.
Chtěl bych tě potkat.
Ne nutně v lukách.
Pod šípkem tokat.
Snad bych to utáh.
Chtěl bych tě potkat.
Vlastně kdekoli.
Ale,začal bych koktat.
A neznám okolí.
Nešlo by to opačně?
Nemohla bys........
Mohla bys
potkat ty mě?
Půjdu ti naproti.
Půjdu stoprocentně.
Stoprocentní vzájemnost. Až se tak jednou potkáme,
klidně si ruce podáme.
Kouknem si letmo do očí ,
a hlava se nám zatočí.
Najednou to poznáme,že nic nám není neznámé.
Já potkám tebe, ty zas mě, a koktat budem vzájemně.
Vždyť celé tohle naše ,,bytí,, není nic, než lehkost žití.
1
1
1