Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

A když měl Bůh práce dost,
vymyslel lidovou tvořivost.......

Kytici našla jsem na naší římse
kdo ji tu zanechal,já rozhlížím se
poděkování ti za kytku dlužím,
nezůstal jsi ....tak děkuji růžím...

Tři růže pro Tebe

Po nebi posílám Ti bílou růži,
něhu,touhu,mé jedno křídlo anděla.
Zaklínám do ní vše,co čas Ti dluží,
ráj,kde na peklo zapomeneš docela.

Modrá růže je krůpěj ranní rosy,
mé oči jež Tvé kroky střeží potají.
Říčka,kterou se budeme brodit bosí,
Až se naše pohledy zase setkají.

Třetí růže rudá,má v Tvém srdci chrám,
spaluje jako plamen a kvete bez trnů.
To je má láska,tou k Tobě plápolám,
ta s Tebou zůstane až do konce mých dnů.

Autorka:Stanislava

Na tisíc rámečků ona se dívá ...na tisíc rámečků kdo o tom snivá...tisíc rámečků...no kdo jiný to vymyslí ...než iáaaaa.

Ukolébavka
aravara

jsem si sám domácím bůžkem
chráním si svůj práh
jak jednorožec růžkem
naháním strachu strach

zmnožuji vůně domova
zalévám rosou květ
vždy ráno viju poznova
kytici slov a vět

když večer končí pohádka
žena se vždy brání spánku
zamknu jí oči jak vrátka
tím nejněžnějším z vánků.

Zasáhla jsi srdce,
pohladila mou duši.
Dotýkej se křehce,
cit ve spáncích buší.

Spletitými stezkami,
si osud cestu klestí.
Nad sůl Tě mám rád,
jsi můj výbuch štěstí.

Už na mě nemysli,
nejsem v tvém dvojčíslí
ta správná číslice
v tvé větě podstatné jméno,
smiř se s tou změnou......

Vím,bývá včil hodně zataženo.

Autorka:Andrea

Posedíme spolu

Jen tak spolu posedíme,pro radost.
A opřeme se jeden o druhého,
něžných dotyků není nikdy dost.

Zadíváme se do svých očí.

Jen tak do nich nahlédneme,pro radost
a pocítíme krásné chvění,toho není nikdy dost.

Ze srdce rád nechám do plnosti kvést

představivost v podobě poupěte

pod půlnoční oblohou s bezpočtem hvězd

si dovolím být znovu dítětem

autor: kudlankaW

Jdu lesní pěšinou,jdu tiše dál,
snad příjdu k místu,kdes tenkrát stál.
Podals mi kopretinu a krásně se smál.
Neptala jsem se toho kvítku,zda máš mě rád či nemáš,
jen jsem štastně poslouchala,že mě nikomu nedáš.....

A bylo léto,pak podzim,
cesta je najednou plná sněhu-
chodím tam často-už nejsme mladí,
ale ta vzpomínka na Tvoji něhu,
všechna ta léta najednou zradí.