Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Po kolena

Až po kolena v závěji

ne zimou já se nechvěji

jen zkouším zchladit v sobě žár

a vzpomínku, kdys miloval…

Kdy byla jsem ti mnohem blíž

ne nehledej v tom výčitku

snad brzy znovu pochopíš

jen tichou moji námitku.

Jak schází mi tvé objetí

tvůj zájem, lásko co je ti?

A chuť být znovu jediná

jenž v tvém objetí usíná.

Až po kolena raději

a nebo možná mnohem výš

bych brouzdala se nadějí...

Snad brzy znovu pochopíš.
(Dreamy)

Já čekám,že mě zachrání jedině Máj.
Srdce mám naplněné láskou,touhou a vášní....
až po okraj.

Sneseš mi z oblohy kousíček blankytu?
Já Ti dám lahvičku léčivých pocitů....
Tři kapky při trápení stačí,
projdeš i po bodláčí.......

Tahle není moje, je od mého nejoblíbenějšího autora.. tak jen kousek dám))

Každý se navrací - kromě přátel a žen,
kromě toho, s kým jít v životě chceme.
každý se navrací, jen ne ten, za kým jdeme...
Osudu nevěřím, sobě však ještě méně.
A přece bych věřil rád, že jiný je svět,
že lodě doplují zpět, do svých doků.
I já se vrátím zpět, v přátelích, ve všech snech, budu vám zpívat dál....

Víš,podle čeho poznáš anděla?

Skutečný anděl nedělá vědu,
ze svého andělského stavu.
Nestojí o andělskou slávu.
Rád s Tebou třeba pije kávu.
Rozesměje Tě a rozpláče.
Chceš-li,zná i drby z pavlače.
Nespílá,neradí,ne­káže,
škrtá si úkoly z diáře.

Víš,podle čeho poznáš anděla?

Zeptej se,zdali má křídla.
Řekne:I kdyby-létat já nemám čas.
Mám spoustu úkolů v notýsku.
Jak poznáš anděla?
Život se žije snáz,
když Ti je nablízku......

Jsi jako alkohol, neneseš vinu,
sama si můžu za svojí kocovinu.
Smrtelná závislost a stavy beztíže,
ukřižuješ mě i bez kříže.
Na krk mi navlíkneš neviditelný lano,
polibek na krk a mý tichý „ANO“
A přímo do srdce zasadíš poslední ránu
a je ti jedno jestli zas vstanu.
Jsem ve tvým zajetí, jak v cele smrti
a tvoje blízkost mě bolestně drtí.
Bez tebe umírám, s tebou jsem sama.
Naše společná hra nedohraná…

Jaro zlehounka vystrkuje růžky,jen tak pomaličku,
za chvíli začne dělat neplechu i v tričku.
Žádný strach!
Už otloukám píštaličku....
......a jen tak,co bych vířil jarní prach,písknu
a k tomu po psaníčku pošlu pár něžných slůvek,
abys čekala mě u jabloně
a potom vezmu Tě na ostrůvek.....
.....a budu jen pro Tebe a Ty pro mě.

Vzpomínky uložené do plechovky od bonbonů
občas s ní zatřesu a vytáhnu jednu....jakou bude mít asi barvu?
Jakou bude mít chuť . . .

Občas si na tebe vzpomenu.
Mám strach že najdou
všechny ty jazykem upletený slova,
který nemá kdo oblékat
a budou se ptát….

Přidržuju si myšlenku na nás dva
co nejdál od pochroumanýho těla,
milovala jsem tě...
Přehrabuju se ve vzpomínkách,
jako by to byly jen krámy na vyhození.
A… možná jsou.

Promlouvám k Tobě můj milý Anděli,
ať se ta milá bytůstka pro mne zase objeví,
vždyť seslalo mě jí samo Nebe,
zmizela mi a já teď o ní prosím Tebe,
vroucně Tě prosím můj milý Anděli,
ať se ta bytůstka pro mne zase objeví.