Život je někdy
pomačkaný chlápek
v hubertusu dvě díry
v kapse rozepsanou básničku
a ještě kulhá po ránu-
mizera sličný.
To je teď celá moudrost moje:
Milovat milovat hlučnou vřavu boje
za nocí vnikat do snů žen.
A trochu býti zadlužen,
Pískat si jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
Svůj život rychle utratit,
nic nezískat,nic neztratit.
( F. Gellner)
Přiznání
Zadržet slzy-to je lež,
zapřít Tě v srdci-to je lež.
Namluvit dlani:přicházíš,
když prázdno ji svírá,oči mříž.
Zardousit slunce v hrudi své,
zapřít ty barvy před světem,
dech bych pozbyl-v jeden ráz-
kdybych se k Tobě nepřiznal.
A já si říkám, jen to dej
city své hrdě vyznávej
a budu věřit
vzdyť to víš ...
ze srdce moje nezradíš.
Takový cit, bývá opravdový dar
Láska, co otáčí nejeden zmar
v lidské teplo, souznění,
jakákoliv bouře, jej nezmění.
Stříbrná řeka uléhá k spánku,
účesy stromů když obarví stín,
když meze voní jak po heřmánku,
soumrakem svítí jen bílé hvězdy kopretin. 
Noc se snáší nad naši stráň,
z chladných stínů vyvstává den,
nastav k rose tu svoji dlaň,
odhoď z očí poslední sen.
Už z té louky odchází chlad,
vzhůru k nebi stoupá ten dým,
já tě budu mít stále rád,
voníš jako ten rozmarýn:-)
1
1