Mrholí. . ,
Máš kapky na řasách
maličké průhledné perly
jestli jsou slané....nevím.
tak přestaň plakat,
nebo se dívat k deštivému nebi.
Mrholí. . ,
Máš kapky na řasách
maličké průhledné perly
jestli jsou slané....nevím.
tak přestaň plakat,
nebo se dívat k deštivému nebi.
Gagarin právě opouští orbitu,
je konec kosmického pobytu.
Nadšený divák na zemi jásá,
slzy se derou do očí,
to vám je, ale krása:-)
Neblbni dívko spanilá,
však si to štěstí zažila:-)
Přiletěl v mžiku
a hned byl zas pryč,
náš Jurij Alexejevič:-)
Do ticha šeptáš její jméno
tak aby nikdo neslyšel
že s dvoustým tepem do minuty
tvé srdce puklo na dva kusy
přesto tvůj anděl nepřišel
Do ticha šeptáš ,usínáš
jenom pro ni a naposledy
kreslil jsi slova vervou
pro všechny lidi nečitelnou
hudbou svých bubnů kolíbán
do ticha šeptáš její jméno.
vidím že tobě vyschlo řečiště tvého seminiště
a taková slova už neměl bys psát nikdy přiště
kdyby ti někdy eště povstal tvůj zcíplý pýj
tak potom v bolestech a ve větrú na měsíček výj
tvá pravda ti pouze vejce vyprázdnila
protože boží pomsta to svatá byla
dnes už ani nevíš na co toho ptáká máš
než na to přijdeš vždy se ihned počuráš
Ptáček je veselý radostně zpívá,
proč by se netěšil?
Mám v sobě dvě piva:-)
za chvíli budu mít v sobě vino
potom mi bude psát krásná Italka Juliet Morrino
Přeji ti je neskonalé štěstí,
pivní matka nebo vinná muška, takové sny věští:-)
Někde jsem to četla , dostalo mě to
Bylo ospalé ráno. Vyboulená peřina prozrazovala, že hormony bouřily
celou noc mým tělem. Tady pomůže jen sprcha, to byla má první myšlenka,
jak si pomoci.
Času bylo nadbytek, vždyť je neděle.
Opravdu, šlo to rychle a já si po chvíli ulevil. Laskání horké vody umocňovalo můj prožitek. Po chvíli a prvotním opadnutí extáze jsem udělal krok ze sprchy a ouha, uklouzl jsem na důsledku mé rozkoši.
Svět se zatočil, zafungovaly snad veškeré fyzikální zákony a mým tělem se náhle rozlil ostrý bolestný pocit. Takto si zlomit nohu? Leže ve vaně jsem mohl jenom nevěřícně civět. Vlastní děcka mě takto zmrzačila!?
bude pršet mraky jdou
všechno nám tu zalejou
budem ťapkat nohou bosí
statkář zase travu kosí
skosí i kopretinky kvítek
pak ho strči do krmitek
kraličci se nažerou
a ty kvitka sežerou
ve velkém je žere kráva
tá nam potom mléko dáva
Kdybych měl doma malý mlýnek,
v klidu bych nasypal kávu
a začal bych mlít do vzpomínek.
Seděl bych na kraji velkého stolu,
v únoru či březnu, byli bychom spolu.
Pro tebe, pro mě mlýnek by mlel,
to co je dávno, znovu bych měl.
Přidal by vůni pomleté kávy,
za ty dny slávy, kdy měli jsme rádi.
Jak snadno vrátit jde vše kličkou zpět,
kdybych tak dokázal přetočit svět.
Mladší a radostný tady bych stál...
Káva je domleta příběh je pryč,
vyměním nástroje, pletu si bič.
a s tou vůni zřejmě nevíš si rady
tak nečichej,nevoněj kávu si hned udělej
zalej si ji v tvém hrničku
potom ji vychutnávej a pij pomaličku
Jaro nebo podzim...to je fuk
nadešel čas začít znova
kdo by chtěl žít po staru
červotoč mi sice - bídák
sežral celou kytaru
v USárně zas moli zrádní
pořádali orgie
kotlík trochu hodně zašel
z toho jak se nemyje
v botách zejí mnohé díry
kudlu potáh čený rez
šátek ten jsem asi ztratil
neva – klidně půjdu bez…
Jaro – lidi to je droga
zas vyrazím do světa
úvahy zda není brzy
nechám tvůrci Hamleta… ( autora neznám)
Zdá se mi, že letos to uteklo nějak rychleji než loni.
Když si vezmu, že za chvíli jsou dušičky a pak advent, tak se mi to zdá
hrozně brzo a ještě nemám žádné vánoční dárky:-)
Setkání
Bláhové srdce, pročpak tak pláčeš,
setkáváš se přec,
neloučíš se s ní!
počátek loučení?
( verše psané na vodu)
Jan Čarek – Měl jsem rád
Měl jsem rád dívku,
byla to dcera milovníka květin U svaté matky,
ale její rodiče bránili jí v lásce,
zapomeň, zapomeň na svého milence.
Poslal jsem jí čtyřlístek jetele,
první, který jsem našel,
milovala mé verše,
vlasy její s mými se dotýkaly.
Naše láska měla tolik společného s květinami,
potkali jsme se v květnu,
v červnu se líbali, rozloučili v září.
Svatozář, 1938
Je to hezké, akorát, tam chybí, co s tím čtyřlístkem udělala?
Jestli ho vylisovala v knížce a nebo snědla:-)
Podle toho jak to začalo, proběhlo a skončilo, ho nejspíš zbaštila:-)
jedna kapka kapala
kopretinka po ni chňapala
nasala tu vodni louži
po květenství na louce dnes touži
toho se však nedočkala paní zajíčková ji sežrala
Kapala kapka ,kapala,
hrobeček sobě kopala
to přece každé dítě ví,
že kapka do kamene důlek vyhloubí.
Není to však její vina,
navedla jí kopretina.
Pro své krásné pábení,
přivodila trápení:-)
s žaludem běhá veverka
ta malá lesní hysterka
do díry ve stromu ten žalud strčí
a potom už pouze na okoli vrčí
Nosí mi sousedů ořechy,
hup hop hup, z okapu na střechy.
Poté už rychle kolem domu,
přes velkou alej do korun stromů.
Bum, klep a může jít znova,
Oříšek všetečný snadno se schová:-)
Jo, noo...zajíčková ji sežrala,
lehla si na mez a chrápala.
Čmuchala liška čmuchala,
a zajíčkovou sežrala.
A poučení lidi ,zní, že život není precizní.
A kopretina ,to se ví, zas v létě louku ozdobí. . .
vem konevku a lej a lej
do mechu tu vodu vlej
křemenač ti vyroste
kopretinka tam však neporoste
Kopretina křehká, hebká,
cizí noha hrozně lepká.
Nemá k práci nadání,
myslí, že má poslání.
Po smaženici posr...:-D
muhehéééé juhehéééééé mehehéééé
tolik hub a jen pro tebééééé to ne ne nééé
To se máte,
tady sušíme akorát tak hubu:-)
Takže žampion z marketu,
vzít na něj raketu.
Koupit jich pět a pak je pálit zpět:-)
A kdo tu mluví o koukání?
Košík, nožík, holínky,
taky si vem hodinky.
V lese ten čas létí, už je zas půl třetí
Košík už mám vrchovatý, kam že že to dám všecko?
Musím sundat tričko.
Snad mě nikdo nepotká....udrbaná sousedka,
ta je horší přece, než ta koupel v řece. ))
Luboš k řece nese košík,
je to velmi bystrý hošík.
Dnes nebudou hříbky v něm,
ani chleba, ani křen.
Co to vidí jeho oči?
Krev v něm proudí,
svět se točí.
Už jí vidí skoro celou,
v každé ruce drží meloun:-)
Tam, kde se cesty sbíhají
kam slunce chodí večer spát
své sny posílám potají
nemají tady koho hřát
dřív trpěla jsem nadějí
že umí brouky z hlavy krást
možná i vše zlé zpomalí
nebo na chvíli stopnou čas
v nás
Touha představuje lpění
a to pro mě věru není.
Možná ještě v mladším věku,
překousl bych v půli veku.
Dneska vezmu za vděk deku:-)
a já myslel že vyhořelé jak rakety může byt pouze žena a ono i muž no
tě pic
to dělá ten hic
Usínáš...
tak ještě jedno políbení,
dovolíš? Dnes já otevřu bránu snění.
Odkládáš
všechno to, co tě tady tíží,
nebráníš se toulání ve dvou beztíží.
Objímám tě...
Začíná se plnit přání,
každé, nejenom to o létání.
Dojímá mě,
že se lehce chvěješ,
víc než sen si v této chvíli přeješ...
Rakety. někdy vypouští se z letounů.
V té básni znovu vidím,
spoustu zralých melounů:-)