Stříbrná tma už do krajiny vniká,
krvavé červánky jsou chloubou oblohy,
jak něžný opar pohladí lásku která právě vzniká
a do dna vypije, ten nektar pro Bohy
Stříbrná tma už do krajiny vniká,
krvavé červánky jsou chloubou oblohy,
jak něžný opar pohladí lásku která právě vzniká
a do dna vypije, ten nektar pro Bohy
Vykŕičet do světa ,že nejsem na správném místě ve správném čase. Vykřičet do světa, že nejsem popleta....
Potkal jsem koníka,
kousíček od rybníka.
Kulil na mě oči krásné,
řehtal se mi.....to je jasné.
A já tam viděla labutě
kousek od nich,
tam kde se vine chodník,
na staré vrbě, seděl nehnutě vodník.
Chtěla bych darovat hrst jahod z paseky,
zahrnout vše čisté přívalem krás,
Chtěla bych konečně přátelství na věky,
poznávat duše a melodie v nás.
když tě v lásce někdo zklame, raděj se mu vyhni....
ale...když ho potkáš na rohu, tak mu jednu střihni )))
Vítr roztančil lesům suknici z listoví,
koruny stromů barvami se pyšní,
muškáty pnou se z oken v podkroví,
země je sladká, jak rudé plody višní.
Mít nové vzpomínky, necítit se jako v krachu. Mé srdce je kus prachu. Kde je má jiskra ? Která zžehne mého kus strachu. Křehká jiskra lásky jménem Fénix.
Duše v duši vplouvá,
v jedinou se mění.
Už jsme,Lásko,navždy
sebou propleteni.
Náš lásky čas,
náš věčný Máj,
naděje,něha,vášen....ráj.
Naději vkládám do těch co věří,
láska je stále stejná klec,
křehoučká, lehká jak peří
a ve tvářích má ruměnec
Říkal jsem si,
když mě rozesměje,
tak ji budu milovat.
Ale zamiloval jsem se
do jejího smíchu.
Úsměvy radosti, plamínky dechu,
období křehkosti, žáru a spěchu,
chytám ty vzpomínky do malých dlaní
modlím se k obloze, ať vyslyší mé přání.
Nechci chytat vzpomínky. Jen přítomností žít a v ničem se nepřít...láskou se hřát..ikdyz bude teplo...
Čarodějnice
Milé dámy, co je s Vámi? Košťátka si nesete?
Doma s muži dnešní noci zůstávati nechcete?
Dejte pozor u hranice!
Dobře hoří slivovice!
Do tance se dejte, muže nešetřete!
Na Petrovy kameny
muži nesmí...
je to jen pro ženy.
Ukažte svou sílu,krásu...
požehnejte poli-klasu.
Pak se dejte do tančení....
Bláznění a do jančení,
Až se nazpět navrátíte,
a na muže narazíte...
budou láskou omámení dokonce i bez ,,pálení,,
Život je krása stříbrných studánek,
breviář lásky,jež z touhy vzejde.
Duhové víly nemyslí na spánek,
uvěří v sebe......jinak to nejde.
Ve francouzských románech
si milenci vykaj.
Já mám,mám tě tak rád,
že nevnímám hodiny-
stojej či tikaj.....
Pane, nestůjte tak blízko...
a pohleďte ,vlaštovky lítají tak nízko,
lidé se na nás koukají
že mě máte rád....ještě poznají.
Jděte přece kousek dál,
člověk by se klepů bál ,
buďte přece soudný....pane...
a nestůjte tak blízko panně.
pojďte, půjdeme někam do lesíčku,
tam bude klid i příležitost na hubičku.