Kde trámy vzít, když strop se hroutí
Les vyhořel a je z nej trout
Ze srdce zbyl košíček z proutí
Čim zastavíme dravý proud?
Já nebyla tvá jediná
Ty znal jsi tolik jiných úst
Kdo bez hříchu je ten at soudí
I tajnosnubná kvetina
Když s rozkoší chce kvést a rúst
Tak roste tam, kde vítr proudí ...
( text)
Ač jsem jenom chudý synek,
bílou kytku konvalinek,
Tobě nesu z černých lesů,
uvij sobě drahá vínek.
Častokráte vzpomínám si,
když jsi ještě pásla husy,když jsi byla malá,
snad jsi mě též milovala?
Mívala jsi dobré pusy....
Nedělám křížek-dělám tečku,
že jsme byli oba mladí,
šli jsme spolu do háječku,
měli jsme se spolu rádi.
Tak teď se ve mě hádá
já měla jsem tě ráda ,
věneček z bílých konvalinek
vyměnila jsem za prstýnek.
A nikdy toho nelituji...
polibek z lásky ti daruji
a tu chvilku v háječku...
vyměnila jsem za dečku.
Pokrývku modrou na kočárek,
další od tebe další krásný dárek
nedělám tečku...dělám křížek
vždyť vyrostl z něj správný ,,řízek,, 
Už sto let jsem neviděl Tvou krásu,
neobjímal jsem Tě kolem pasu.
Sto let nebyl jsem v Tvých očích jasu.
Tvého rozumu jsem se netázal.
Nedotýkal jsem se tepla Tvého těla.
V jednom městě čekající žena,už sto let mne neviděla.
Na téže větvi jsme byli
s téže větve jsme spadli,
od sebe se odloučili.
Sto let čas mezi nami letí.Kam?
Sto let je té chvíli.
V příšeří sto let už k Tobě utíkám.
Měkce a tiše,pohybem šelmy,vstoupila náhle jak jarní deštík.
Nakonec zbyla jen matná vzpomínka a vzorec na ubrousku,
vedle prázdného šálku na kávu.
X plus nula,rovná se nula.
Jinými slovy,nikdy jsi neexistovala.
Jenže Ty dýcháš,myslíš a mluvíš.
Jenže i Tvá bolest pobolívá.
Popsanou stránku nelze vytrhnout ze všeho.
Od samého začátku,do cinknutí zvonce,
život je jak novela,která má dva konce.
Sám si určit nemůžeš,dobrý.....nebo špatný,
život to je úředník-přísný,neúplatný.
Příběh někdy květnatý,jiný zcela pustý,
život to je bestie s hladovými ústy.
Vybírá ti z osudí,lichá.....nebo sudá,
určuje kdo pochválí-nebo kdo tě udá.
Často je jak počasí,co se často střídá
v okamžicích samoty,hledáš kdo se přidá.
Život je jak novela....sem tam bez hrdiny,
ale když se zamyslíš-chtěl bys snad žít jiný?
Byli jsme,byli.....a už nejsme,
komu tím život prospěje?
Dny slunečné se vytratily,
zůstaly chladné závěje.
Já vzpomínám si každé ráno
a každý večer,když jdu spát,
než ulehnu,tak vzpomenu si,
jak těžké je Ti sbohem dát.
Byli jsme,byli.....co říct více,
vše jsme už řekli,však sama víš.
Přesto však mlčet je tak těžké.......
Odmítám,že mě neslyšíš.
Slyším tě,
a vnímám tvá slova
teď zní mi v uších
zas a znova...
Já mám tě v duši
a cítím tvé touhy
ten čas tak letí...
snad není moc dlouhý.
Byli jsme? - ne...jsme přece stále
ty ani já, nespokojíme se s málem.
Dál jsme tu pro sebe
a slyšet se budem...
jsme spojeni láskou a taky osudem.
..............
Já tě slyším...
Všechno je něčím vykoupeno,
zoufale volám Tvoje jméno.......
Však vrací ho jen ozvěna.
Osude,osude,nedělej fory,
nestav mi do cesty furt nějaké hory.
Nemám čas do kopců stále se drápat,
to už bys,osude,mohl snad chápat.
Dříve než rozdaj úmrtní listy,
sejdem se spolu u piva.
Svět,to je prevít,tím jsem si jistý,
o tom se příliš nezpívá.
Život je často zákeřný zmetek,
prostě nás občas nemá rád.
Je plný krásných a levných cetek....
Ne vždy lze všechno veršem psát.
Není vše vždy celý jak pramen čistý,
tak už to v žití chodívá.
Proto než rozdaj úmrtní list,
sejdem se spolu u piva.
Dobrou noc
Až strom se k stromu nakloní
a vítr počne vát,
až zlaté struny zazvoní
a k tanci počnou zvát,
tak řekni jenom-netančím.
Až slunce Tvé Ti zapadne
a nebude už hřát,
až mladý rytíř s poklonou,
Tě pozve na svůj hrad,
tak řekni-nejsme v pohádce.......
však nechám si Tě zdát.
Čekal jsem na Tě do půl páté.
Řekla jsi:Příjdu,počkej dole u dveří.
Člověk je prostě občas blázen,
co hezkým slovům uvěří.
Čekal jsem,čekal,Bůh je svědek,
nechtěl jsem uvěřit,
tahle hra že je dohraná,
čekal jsem na Tě do půl páté.
Čekal bych na Tě do rána......
1
1
1