„Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.“ — Robert Burns
„Je li žena krásná, je buď zadaná, nebo není heterosexuální. Pokud je krásná, heterosexuální a není zadaná, pak ji určitě nikdy nepotkáte!!!“
Murphyho zákon
Každý z nás si někdy prožil bolest, ztrátu blízké osoby, úmrtí domácího mazlíčka nebo zklamání od člověka, kterého má rád. Ale to není důvod cokoliv vzdát, bolest vás dělá silnější. Alespoň já to tak cítím - i když jsem to chtěla kolikrát vzdát, teď se zase zvedám a bojuji dál.
V tu chvíli, kdy je člověk opravdu na čistém dně i kousek zavrtaný v něm, si nemyslí, ani ho nenapadne, že by měl, nebo chtěl bojovat dál. Ale když se opravdu vyhrabe ze dna, je vše najednou neskutečně jasné a chce se mu opravdu žít a užívá si to. :-)
Co když je ale člověk přesto pořád smutný? Je těžké mít v srdci
bolest a přitom mít na rtech úsměv. Jenže život je na to příliš
těžký a krátký, abychom se pořád jen trápili. 
Krátký je, ale takovému člověku nepomůže nic.
Musí si pomoci sám.
Musí si to vše prožít.
Musí sám chtít zas žít.
Ostatní mu mohou jen pomoci prosvětlit cestu, aby se mu lépe prošlo
nicotou.
Život může být i hezký, jenom se musíme radovat i z maličkostí, ne jen z větších věcí. Nesmíme brát vše jako samozřejmost, to ale většinou pochopíme, až když o něco skutečně přijdeme. K tomu se hodí toto přísloví: "Co k tobě patří, neztratíš, a co k tobě nepatří, neudržíš..."
„Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.“
Guy De Maupassant
Děláme se silnými, i když jimi nejsme, děláme se bezchybnými, i když sami známe naše chyby i nedostatky a překrýváme naši pravou osobnost. A tak nás lidé začnou milovat za to, čím ve skutečnosti nejsme. Za přelud, jímž se chráníme, abychom neukazovali naši slabost. Nebuďme takoví, buďme odvážní a ukazujme světu, jací jsme a mějme sílu najít si lásku do života. Nikdy v tom nejsme a nebudeme sami!
Mohla bych o tomhle vyprávět celé příběhy, aneb pohádky tisíce a
jedné noci. 
Přetvářka je potvora, ale nemělo by se to vždy zazlívat. :-)
V době námluv a prvotní zamilovanosti se nejeden sameček a samička dost
často nevědomě, leč podvědomě přetvařují, aneb čechrají si
peříčka. 
Máma říkala,že někdy musí lidé vyplakat všechny slzy,aby se jim v
srdci uvolnilo místo pro štěstí
(Forrest Gump)
1
1
1