Paní Macháčková šla po náměstí a potkal ji kněz:
„Jak se máte, paní Macháčková, neoddával jsem vás před dvěma
lety?“
„Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře.“
„A co nějaké ratolesti, už máte?“
„Ještě ne, otče.“
„Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím
svíci.”
„Děkuji mnohokrát, otče.“
Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá:
„Dobrý den, paní Macháčková. Tak co, jak se vede?“
„Ale, docela to ujde, otče.“
„A co dětičky, už nějaké máte?“
„Ano, otče. Máme dvoje dvojčata a k tomu čtyři další – osm
dohromady.“
„To je báječné. A co váš pan manžel?“
„Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!“
Podezřívavá žena se ptá manžela: „Můžeš mi vysvětlit, jak se ti
na límec dostala rtěnka?“
„Nemůžu, nevím. Docela jasně si pamatuji, že košili jsem si
sundal.“
narazil jsem na jeden hezkej vtipnej citát:
"cestovatelé, to jsou ti lidé, kteří mají ubohý vnitřní svět bez
fantazie, proto se musí stále někam trmácet"
Vzrušuje vás lednička? Ne? Vážně?! Ale a když do ní čumíte dlouho, tak teče 😂😂😂 A pak že ledničky k nám nemají citový vztah!
Vínečko bílé jsi od mej milej,
vínečko rudé, jsi od mej druhej,
vínečko suché, jsi od mej hluchej...
Rozhovor v radiožurnálu s rabi Izak Sidon o holocaustu skončil a ozvala se
melodická písnička: "pojď stoupat jak dým..." 
