Chlapeček utíká po chodbě polikliniky a vrazí do jednoho sloupu, pak do
druhého. Vedle stojící lékař říká jeho matce:
„Tady jste na alergologii, ale šel bych s ním radši na oční…“
Chlapeček utíká po chodbě polikliniky a vrazí do jednoho sloupu, pak do
druhého. Vedle stojící lékař říká jeho matce:
„Tady jste na alergologii, ale šel bych s ním radši na oční…“
Jedou tři muži autem a najednou vidí na poli jednu ovci.
První muž: „Kdyby to tak byla Pamela Anderson.“
Druhý muž: „Hmm, kdyby to tak byla aspoň moje stará.“
Třetí muž: „Ach, kdyby byla aspoň větší tma!“
Rada od kamaráda:
Nikdy neonanujte před puštěným větrákem. Vyhoděj vás z Datartu a eště
na vás budou sprostý.
U emigrantského úřadu v Tel Avivu se jednoho dne přihlásí nový
příchozí – japonský rabín.
Úředníci jsou zaskočeni. Žádný z nich ještě japonského rabína nikdy
neviděl, ba ani o něm neslyšel. Ale dotyčný má všechny papíry a všechna
potvrzení v pořádku. Uchází se o místo rabína – po dlouhém hledání
je mu svěřena obec v malém městečku v Negevské poušti.
O pár měsíců později navštíví starosta toho městečka příslušné
úřady v Jeruzalémě. Ty se samozřejmě zajímají, jak si nový rabín
vede.
Starosta na něj pěje chválu: „Výborný člověk! Milý, přátelský,
zdvořilý…“
„Ale? – Není pro vás dost ortodoxní?“
„To ano, je, i když má i docela dobré moderní nápady…“
„Nestará se dost o obec?“
„Ale to se stará! Vede modlitby, má krásná kázání, oddává,
pohřbívá, jeho výklady Talmudu svědčí o jeho velké učenosti…“
„Hm, podle vašeho tónu soudím, že je tam přece jen nějaké „ale“.
„No právě. Jak víte, nemáme mohela – ale i to on umí, takže nám
ušetří náklady. Jen pár žen a starších lidí se děsí a ostatním
vstávají vlasy na hlavě.“
„Proč? Nedodržuje při obřízce čistotu? Mrzačí děti?“
„To zrovna ne, ale obřezává tak nějak – po japonsku. Zvedne nůž, pak
provede nějaký karate pohyb odshora dolů s výkřikem ´Ha! Ha! Banzai!“ a
odřízne předkožku. No a právě na tuto metodu si lidé nemohou tak nějak
zvyknout.“
Víte, proč mají včely med?
Protože mají královnu. Kdyby měly parlament, tak mají hovno...
Na včerejší tiskové konferenci představil Calvin Rickson, textilní
inženýr a výzkumník z Oxfordské university, svůj nejnovější vynález:
podprsenku, která zabraňuje tomu, aby se ženám ňadra houpala ze strany na
stranu, nebo se pohybovala nahoru a dolů. Dokonce zamezí i tomu, aby byly
bradavky vidět přes blůzu, když se ochladí, nebo když je tkanina
mokrá.
O přestávce ho přítomní účastníci konference vzali na dvůr a rozbili mu
tam držku.
Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a
kbelík. V obchodě se zvířaty párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat
všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a
pod každou paží jedno kuře.“
Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna s nádherným poprsím
a že prý zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou
adresu.
„To je náhoda! Já jdu za svým bratrem, který bydlí kousek odtamtud.
Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“
„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete
mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“
„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás
takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“
„No, při troše dobré vůle byste mohl dát husu na zem, přiklopit ji
kbelíkem, ten zatížit kovadlinou - a kuřata vám podržím já.“
Baví se dva policajti a jeden říká druhému:
„Víš, jak včera nešel ten proud? To bylo hrozný, já zůstal dvě hodiny
ve výtahu.“
Ten druhý mu povídá:
„Já to měl horší. Já zůstal trčet pět hodin na jezdících
schodech.“
„Pepo, pojď se mnou na koncert, mám dva lístky, zpívá
Vondráčková.“
„Dneska nemůžu, dneska hraje Novák.“
Potkají se opět za měsíc.
„Nazdar, Pepo, pojď se mnou na koncert, mám dva lístky, zpívá Lucie
Bílá.“
„Dneska nemůžu, dneska hraje Novák.“
Opět se potkají za půl roku.
„Nazdar Pepo, mám dva lístky na koncert Olympic, pojď se mnou.“
„Dneska nemůžu, dneska hraje Novák.“
„Sakra, Pepíku, co vlastně ten Novák hraje?“
„To já nevím, ale když hraje, tak já chodím za jeho starou!“
Přišlo mi upozornění, že jsem jako jeden z posledních zaměstnanců nevyplnil anonymní dotazník.