Přijde Moše za tatele a říka: Vzpomínáš tatele, když mi byli 4 roky jak jsi mi koupil zmrzlinu?
- Ano pamatuju.
- Tak když je mi 18 let můžeš mi koupit prosím pivo?
- Moše si mešuge? Pivo na zmrzlinu !!!
Přijde Moše za tatele a říka: Vzpomínáš tatele, když mi byli 4 roky jak jsi mi koupil zmrzlinu?
Na generální štábu přijde posel.
- Pánové, všichni důstojníci půjdou ve čtvrtek pomáhat do
zemědělství!
Müller se podíval z okna a uviděl Stirlitze.
- Kam jde? - pomyslel si.
- To není tvoje tvoje věc, - pomyslel si Stirlitz.
Stierlitz obvykle slavil svátek 23.února tak, že si oblékl rubašku,
vypil láhev vodky a hrál na harmoniku. Jednou při této příležitosti
vyrazil do jedné z berlínských pivnic, kde zastihl několik gestapáků,
které donutil pochodovat a zpívat revoluční písně.
Sotva přišel domů, uvědomil si, jak blízko byl toho dne k prozrazení.
Jednou Müller pravil Stierlitzovi: "Poslechněte, Stierlitzi, nemáte tak
chuť si právě teď sednout na břeh Volhy a jen tak s udičkou si
zachytat.?"
"Víte, Mein Gruppenführer, nemohu teď jen tak jet do Ruska. Nemám již po
léta zaplaceny stranické příspěvky." smutně odpověděl Stierlitz.
Stierlitzovi přišla upomínka z gestapa: pokud nezaplatí účet za elektřinu, odpojí mu ilegální vysílačku.
Stierlitz našel na ulici odjištěný granát.
"Granát," pomyslel si Stierlitz.
"Stierlitz!" pomyslel si granát a raději se zajistil.
Kráčí Bormann po chodbě Říšského kancléřství. Proti němu jde
Stierlitz.
"Stierlitzi, kde se tu berete? Včera vás přece zastřelili jako ruského
rozvědčíka plukovníka Isajeva!"
"Mé pravé jméno je Duncan MacLeod z rodu MacLeodů!"
Müller jel vlakem rychlostí 150 km/h.
Vedle vlaku běžel Stierlitz a tvářil se, že se jenom prochází.
Stierlitz přišel do lesa.
Hledal pod duby, ale žádné houby nenašel. Hledal pod břízami, ale žádné
houby nenašel.
Náhle zakopl a upadl do závěje.
"Zřejmě není sezóna," pomyslel si Stierlitz.
Na konci války byl v Německu takový nedostatek, že ani lidé z
říšského kancléřství nemohli sehnat klobásy.
Jenom Stierlitz měl vždy klobás dostatek.
Gestapáci nad tím dlouho přemýšleli, ale nikdy je nenapadlo, že nositelé
řádu Hrdina Sovětského svazu jsou zásobováni přednostně.
Müller se podíval z okna a uviděl Stierlitze vedoucího na vodítku
malého zeleného psíka se šesti oranžovými tlapkami.
"Zajímavé," pomyslel si Müller, "tenhle vtip ještě neznám."
Stierlitz dlouho upřeně hleděl na tečku.
Poté dlouho upřeně hleděl na druhou tečku.
"Dvojtečka," pomyslel si Stierlitz.
Na záchodě SS se objevil nápis "Stierlitz je vůl!"
"To není pravda!" pomyslel si Stierlitz, když nápis uviděl.
Přesto se po příchodu domů dlouho prohlížel v zrcadle.
Stierlitz jel po Fridrichstrasse, když tu uviděl člověka v dlouhém
rudoarmějském kabátě s buďonovkou na hlavě, jak laxně bije kolemjdoucí
šavlí vzor 1911.
"Spojka!" pomyslel si radostně Stierlitz.
Stierlitz vešel do kanceláře a uviděl Müllera ležet bezvládně pod
stolem.
"Sebevražda," pomyslel si Stierlitz při pohledu na rukojeť trčící z
Müllerových zad.
Stierlitz se zamyslel.
Zalíbilo se mu to - rozhodl se zamyslet ještě jednou.
Stierlitz vypadl z okna v desátém patře. Zázrakem se ve čtvrtém zachytil za parapet. Zázrak mu opuchl a ještě dlouho ho bolel.
Stierlitze zasáhla do hlavy kulka.
"Podle hvízdání větru v hlavě je průstřel čistý," pomyslel si
Stierlitz
"Pane vrchní, šampaňské pro všechny!"
"Ale pane Mandelbaum, jste v lokále sám...."
"Já vím...
Solomon Markovič si dal bokem na horší časy už tolik, že je začal netrpělivě vyhlížet...
Mojše je v New Yorku na obchodní cestě. Třetí noc se vrací do hotelu v
opravdu mizerné náladě. Cesta probíhá dobře, obchodní jednání jsou
úspěšná, ale cítí se hrozně osamělý – chybí mu žena Sára.
Vytáhne z nočního stolku Bibli od Gedeonů a na první straně čte:
„Jsi nemocný, čti Žalm 18.“
„Máš starosti, čti Žalm 45.“
„Jsi osamělý, čti Žalm 92.“
„Jsi …“
To je ono! Nalistuje Žalm 92 a začne číst. Když se dostane na konec, je tam
někým dopsáno:
„Cítíš se stále osamělý? Tak proč nezkusit zavolat Lily
202-123-1234
Hava Bromfeldová věšela manželovo sako na ramínko a při tom našla na
rameni dlouhý šedivý vlas. Strašlivě se rozčílila:
„Mám tě,“ začala ječet jako jestřáb při střemhlavém útoku, „zase
jsi byl u své matky, aby tě politovala!“
Pan Finkelstein se stal čerstvým důchodcem, a tak měl najednou moc času
a napadaly ho všelijaké myšlenky. Jednoho dne se zeptal své ženy:
„Poslyš, Sáro, nejsem už žádný mladík a stát se může všelicos. Co
uděláš, až zemřu?“
Sára chvíli přemýšlí a pak povídá:
„Takový velký dům, nechci se ale z něj stěhovat. Mohla bych tu bydlet s
dalšími ženami podobného osudu. Stárnu, tak by mohly být mladší, aby se
mohly o mne postarat. Ale, co bys dělal ty, drahý. kdybych odešla před
tebou?“
Pan Finkelstein se zamyslí a povídá:
„Asi něco podobného.“
Sára vtrhne do pracovny svého manžela:
„Alexi, nech na chvilku té vědy! Jsi také rodič, ne? Promluv si se Sašou
jako otec se synem, jinak se ožení s první holkou, kterou potká!“
Otec přijde do pokoje k synovi:
„No, víš, synku. V ambientní societě se vyskytuje koexistence
diferencovaných podmnožin opačných genderů. Například podmnožina
jedinců způsobujících zvýšenou erektilní funkci a podmnožina osob
kongruentních s tebou v plánu výchovy potomků. A tvoje behaviorální
aktivita nemusí být nutně mono-vektorová…“
„Mami, přelož to, prosím…“
„Tatínek chce říct, že vůbec není nutné, aby ses ženil, když si
chceš zašukat.“
Paní Ester Rosenthal spatřila, jak na bohoslužbu přišel do templu
neznámý, velmi mladý, od pohledu sympatický muž. Hned se mu běžela
představit.
„Jsem Ester Rosenthal, mladý muži. Vy jste tu nový, že?“
Mladík mile odpověděl: „Těší mne, že vás poznávám. Jmenuji se Melvyn
Schönfeld, pocházím z Londýna a právě jsem se přistěhoval.“
Ester Rosenthal byla zvědavá: „A kdepak máte rodinu?“
Melvyn ochotně odvětil: „Rodiče zůstali v Londýně. A já jsem
svobodný.“
Ester kula železo: „A tak to vás musím pozvat, abyste poznal naši
Goldu!“
Melvyn ji rychle přerušil: „Vážená paní, to by bylo maření času.
Víte, já jsem gay.“
Ester Rosenthal nebyla nikterak zaskočena: „Ale, to není žádný problém!
V tom případě musíte poznat našeho Davídka!“