Isidor Mandelbaum pospíchal za rabínem, a když ho zastihl u synagogy,
začal se ošívat a nevěděl, jak začít. "Rabi, potřeboval bych od tebe
rozhřešení," vykoktal nakonec.
"Pověz, co jsi učinil?" tázal se rabín přísně.
"Ojoj," zaúpěl Mandelbaum a rukama si zakryl oči. "Spáchal jsem něco, čeho
se asi dosud nedopustil žádný Žid a nejspíš ani žádný křesťan! A teď
je mi to líto...," vzdychal muž.
"Nuže?" poklepával rabín nervózně na dřevěné dveře synagogy.
"Když já se to před tebou stydím i vyslovit..."
"Zmlátil jsi snad ženu, zcizoložil s jinou, nebo ses dokonce - ó Adonai,
stal ze dne na den ateistou...?"
Isidor mával odmítavě rukou, a pak chvějícím se hlasem skoro zašeptal:
"Jedl jsem macesy se šunkou!"