Roubíček překvapí souseda v posteli se svou ženou: "Teda Kohn, ja musim. Ale proč voni...?"
Roubíček překvapí souseda v posteli se svou ženou: "Teda Kohn, ja musim. Ale proč voni...?"
Moše nevěřil svému učiteli, že se mu jednou hraní na housle vyplatí, dokud neprodal kalafunu sousedovi na pájení...
"Synku, na dnešek budeš vzpomínat jako na svůj nejšťastnější den až
do konce života."
"Ale, tate, vždyť se žením až zítra!"
"Já vím."
"Chaim je opravdu šlemíl," vypráví izraelský astronaut. "Letěli jsme spolu do kosmu. Já se oblékl do skafandru a šel něco opravit do volného vesmíru. Když jsem skončil zaklepu na dveře a ozve se: 'Moše, to jsi ty?'"
V polovině 30. let minulého století sedí Kohn s Roubíčkem v kavárně a
Kohn se ptá: "A Voni myslej, že ten antisemitismus má nějakou
budoucnost?"
Roubíček na to: "No copak vo to, ale musel by to vzít do ruky našinec."
Do malé staré komunity v Chicagu přijel nový, mladý a prý velmi
vzdělaný rabín. Jenže hned při jeho první bohoslužbě došlo v synagoze
ke konfliktu. Rabín z toho byl velmi nešťastný, proto na radu svého
přítele navštívil stoletého pana Katze, nejstaršího obyvatele
komunity:
„Pane Katzi, potřebuji se dozvědět, jak má správně proběhnout čtení
desatera v naší synagoze?“
„To se ptáš ty mě, rabi? Proč?“ zašeptal stařík překvapeně.
„Včera jsme začali číst desatero přikázání. Někteří lidé stáli,
jiní seděli. V pořádku. Ale pak se ti stojící pobouřeně obrátili na ty,
co seděli, ať se okamžitě postaví. A ti sedící naopak křičeli, že si
mají sednout všichni. Pane Katzi, vy to přece musíte vědět, jaký je váš
zdejší zvyk?“
„Jaký? Přesně tenhle. Tohle je náš zvyk.“