Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Židovské anekdoty

Roubíček překvapí souseda v posteli se svou ženou: "Teda Kohn, ja musim. Ale proč voni...?"

• No Kohn?! Včera jim zemřela žena a dnes jdou do bordelu!?
• Vim já, co v tom nezměrným žalu vlastně dělám?

"Moše, miluješ mě?"
"Sáro, tenhle začátek se mi vůbec nelíbí!"

Moše nevěřil svému učiteli, že se mu jednou hraní na housle vyplatí, dokud neprodal kalafunu sousedovi na pájení...

• Rebe, chci se rozvést.
• Jaký je důvod?
• Důvodů je mnoho, ale ten nejdůležitější je, že jsem ženatý!

"Synku, na dnešek budeš vzpomínat jako na svůj nejšťastnější den až do konce života."
"Ale, tate, vždyť se žením až zítra!"
"Já vím."

"Chaim je opravdu šlemíl," vypráví izraelský astronaut. "Letěli jsme spolu do kosmu. Já se oblékl do skafandru a šel něco opravit do volného vesmíru. Když jsem skončil zaklepu na dveře a ozve se: 'Moše, to jsi ty?'"

V polovině 30. let minulého století sedí Kohn s Roubíčkem v kavárně a Kohn se ptá: "A Voni myslej, že ten antisemitismus má nějakou budoucnost?"
Roubíček na to: "No copak vo to, ale musel by to vzít do ruky našinec."

Do malé staré komunity v Chicagu přijel nový, mladý a prý velmi vzdělaný rabín. Jenže hned při jeho první bohoslužbě došlo v synagoze ke konfliktu. Rabín z toho byl velmi nešťastný, proto na radu svého přítele navštívil stoletého pana Katze, nejstaršího obyvatele komunity:
„Pane Katzi, potřebuji se dozvědět, jak má správně proběhnout čtení desatera v naší synagoze?“
„To se ptáš ty mě, rabi? Proč?“ zašeptal stařík překvapeně.
„Včera jsme začali číst desatero přikázání. Někteří lidé stáli, jiní seděli. V pořádku. Ale pak se ti stojící pobouřeně obrátili na ty, co seděli, ať se okamžitě postaví. A ti sedící naopak křičeli, že si mají sednout všichni. Pane Katzi, vy to přece musíte vědět, jaký je váš zdejší zvyk?“
„Jaký? Přesně tenhle. Tohle je náš zvyk.“

• Chaime, chtěl bys žít tisíc let?
• Ještě nebo celkem?