Moše, slíbils mi, že se v létě vezmeme.
Řekněme si upřímně, je tohle nějaký léto?
Moše, slíbils mi, že se v létě vezmeme.
Řekněme si upřímně, je tohle nějaký léto?
Oděsa:
Prosím vás, kde je tu velvyslanectví?
A jaké země?
Kterou by jste mi tak doporučil?
Po splnění manželských povinností vyzvídá Izák na ženě:
Pan Rabinowitz přijme mladou, velice krásnou sekretářku. Snaží se s jí
nadbíhat, ale ona nereaguje.
Nakonec zkusí malý trik:
"Rebeko, jste tu ve městě nová, daleko od domova. Možná se vám stýská.
Kdy vás pozvu do restaurace, můžete si objednat co budete chtít, jen abyste
se cítila jako doma."
"Dobře," souhlasí nakonec Rebeka.
Tak ji vezme do prvotřídní restaurace, usadí se a ona si objedná dvojitý
humrový koktejl, velkou mísu polévky, luxusní salát a velký steak se
vším všudy. Jako dezert si dá Crêpe Suzette. A objedná láhev
šampaňského.
Šéf se na ni dívá a říká:
"Řekněte mi, drahá. Vaše maminka vám takhle vyvařuje?"
"To ne, moje matka mě ale nechce ošukat."
Abramovič během návštěvy Izraele vkládá do Zdi nářků papírek.
"Tolik nemám!", ozve se ze zdi.
V sobotu dorazil Rabinovič do synagogy.
"Rebe, chci se vyzpovídat..."
Rabín ho okamžitě přerušil:
"Jdi do háje, Fimo, s celou tvou zpovědí! Celá Oděsa už ví, že jsi byl
ve Francii, jedl tam nekošer ústřice a spal s černošskými děvkami. Ty sem
nejdeš pro odpuštění, ale aby ses pochlubil! Jestli potřebuješ někoho,
kdo ti bude naslouchat, jdi na tržiště a tam vyprávěj své historky!"
"Rebe, proč mě takhle ponižujete? Chtěl jsem mluvit o příspěvcích na
synagogu..."
"Aha," ožil rabín. "A proč jsi to neřekl hned? O jaké částce
mluvíme?"
"No, poslední den ve Francii jsem byl na degustaci třicetiletého koňaku a
tak jsem se opil, že jsem všechny své peníze věnoval františkánskému
klášteru. Takže v nejbližších měsících nebudu moct nijak přispět
naší synagoze..."
Čtyři ženatí Židé hrají golf. U čtvrté jamky se dají do řeči:
První: "Nemáte tušení, co jsem musel udělat, abych mohl tento víkend
vyrazit na golf. Musel jsem slíbit své ženě, že příští víkend
vymalujeme celý dům."
Druhý: "To nic není, musel jsem svojí ženě slíbit, že příští týden
nechám udělat na zahradě u bazénu novou terasu."
Třetí: "Chlapi, kam se oba na mně hrabete! Musel jsem ženě slíbit novou
kuchyň."
Pokračují ve hře, když si uvědomí, že čtvrtý spoluhráč neřekl ani
slovo. Tak se ho ptají:
"A cos musel udělat ty, abys mohl tenhle víkend jít na golf?"
"Jen jsem nastavil budík na půl šestou. Když přestal vyzvánět, zeptal
jsem se ženy: "Golf nebo sex?" Odpověděla: "Nezapomeň si svetr."
V jistém obchodním domě ve Vídni je účetní zaměstnán už tři roky.
Jednoho dne ho zavolá šéf do kanceláře a praví: „Nezlobte se milý
příteli, ale jsem nucen vás propustit.“
Účetní praví: „Teď po třech letech? Nehodím se vám?“
„Naopak,“ praví šéf, „pracujete velmi dobře a nenajdu lepšího. Ale
já jsem křesťanský sociál a o vás jsem se teprve včera dověděl, že
jste žid. Kdyby se to dozvěděli zákazníci, že mám žida v domě,
přestali by u mě kupovat.“
Na to praví účetní: „To jsem si nemyslel, že mě prozradí zrovna vaše
paní.“
Pan Roubíček přistoupil do vlaku a našel si kupé, ve kterém jela dáma v nejlepších letech a starší pán, který si četl knihu. Vlak se rozjel a pán otevřel okno. “Okamžitě to zavřete nebo zmrznu”, povídá ta dáma. “V žádném případě, to bych se udusil”, na to odpoví pán. Oba se hádali a Roubíček už toho měl plné zuby, když přišel průvodčí. Situace byla nerozhodná, a tak se zeptal Roubíčka, co by chtěl on. “Kdyby bylo po mém, tak bych nejdříve to okno otevřel a nechal zmrznout tu dámu. Pak bych ho zavřel a nechal udusit toho pána”.
Sedmdesátá léta, SSSR. Brežněv se rozhodne uspořádat státní
návštěvu Polska a aby nejel s prázdnýma rukama, oznámí Politbyru úmysl
věnovat polským pracujícím hodnotný dar – nádherný obraz nazvaný
“Lenin v Polsku”. Brzy ale narazí na problém, neboť Lenin nikdy v Polsku
nebyl a žádný “politicky spolehlivý” malíř nedokáže vymyslet
způsob, jak sovětského vůdce v Polsku ztvárnit.
Termín návštěvy se blíží a Politbyru tak nakonec nezbude než poslat pár
agentů KGB za židovským malířem a disidentem Rabinovičem. Ti mu vysvětlí
situaci a dodají, že když Rabinovič obraz “Lenin v Polsku” namaluje,
všechny jeho prohřešky proti státu budou zapomenuty a jako přídavek
dostane větší byt a dobře placenou práci. Rabinovič tedy souhlasí.
O tři týdny později, v předvečer Brežněvovy cesty, Rabinoviče
navštíví KGB podruhé a i s hotovým obrazem jej odveze do Kremlu, kde už
nedočkavě čeká celé Politbyro. Když ale Rabinovič obraz odkryje,
nadšení se změní v šok – na obraze je toliko muž a žena ležící v
posteli.
“Kdo je ten muž?” ozve se jeden z členů Politbyra.
“To je soudruh Trockij.” odpovídá Rabinovič.
“A ta ženská?”
“To je soudružka Krupská, Leninova žena,” dí Rabinovič.
“A kde je tedy soudruh Lenin?” zahřmí Brežněv.
Rabinovič pokrčí rameny: “V Polsku.”