Sáro, proč se mnou nechceš chodit?
A takhle mírovou cestou by to nešlo?
Kohn přijede do Přemyšlu, a když dojedná obchody, courá se večer jen
tak ze zvědavosti ulicemi města, protože tu nikoho nezná. V zastrčené
uličce narazí na veřejný dům a napadne ho, že by se mohl trochu povyrazit.
O reklamní tabuli se tam zrovna opírá docela pohledná dívka, a tak se bez
okolků zeptá, co by to potěšení stálo.
„A kolik máš?“ otočí k němu kráska oči.
„Dvacet zlotých,“ plácne se Kohn přes sako, kde má peněženku.
„To je málo,“ zavrtí hlavou mladá žena.
„Dám ti ještě telefon,“ nabídl Kohn.
Žena souhlasí, a tak spolu zmizí uvnitř domu. Po skončení společné
zábavy vytáhne Kohn peněženku a podává ji dvacet zlotých.
„A ještě ten telefon!“ připomíná žena.
Kohn přikývne. „Tak si piš: 503 267…“
Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do
cestovní kanceláře: “Musím jet do Indie.“
"Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.“
"Musím jet do Indie.“
"Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo
je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst
čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí: mor, hepatitida, choleru, tyfus,
malárie, B-h ví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici
bez židovských lékařů?“
"Musím jet do Indie.“
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu
na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec
nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru. Asistent jí
oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu.
Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen
tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru
připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně
předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto:
„Nezapomeňte, jen tři slova.“
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před
něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku,
pojď domů!“
Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do
cestovní kanceláře: “Musím jet do Indie.“
"Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.“
"Musím jet do Indie.“
"Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo
je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst
čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí: mor, hepatitida, choleru, tyfus,
malárie, B-h ví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici
bez židovských lékařů?“
"Musím jet do Indie.“
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu
na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec
nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru. Asistent jí
oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu.
Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen
tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru
připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně
předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto:
„Nezapomeňte, jen tři slova.“
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před
něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku,
pojď domů!“
Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do
cestovní kanceláře: “Musím jet do Indie.“
"Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.“
"Musím jet do Indie.“
"Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo
je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst
čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí: mor, hepatitida, choleru, tyfus,
malárie, B-h ví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici
bez židovských lékařů?“
"Musím jet do Indie.“
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu
na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec
nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru. Asistent jí
oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu.
Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen
tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru
připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně
předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto:
„Nezapomeňte, jen tři slova.“
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před
něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku,
pojď domů!“
Rabi! Co dělat? Manžel spadnul ze žebříku, zlomil si obě nohy a
nemůže vydělávat!"
"To se musí promyslet. Přijď zítra znovu."
Druhý den. Rabi přísně: "Žid nemá co dělat na žebříku!"
Chatam Sofer řekl komusi, kdo se tvářil velmi pokorně: "Nedělej se tak malým, vždyť vůbec nejsi tak veliký!"
Jak se jim vede, Kohn?
Ale, vždyť to znají. Sice hůř než včera, ale zase líp než zítra.
Socialisté v Minsku prosili rabiho Eliezera Rabinowitze, aby je podpořil v
jejich úsilí o sociální reformy.
Rabi řekl: "Rád pomohu uskutečnit vaši ideu. Rozdělíme si práci. Vy
budete přemlouvat bohaté, aby dávali, a já chudé, aby brali."
Vasil se oženil s Rózou. První noc se Vasil chce přitulit ke své
milované, ale ona ho odstrčí.
— Rózičko, jsme přece manželé, máme se rádi!
— Vasile, víš, že jsem Židovka.
— Ano, drahá, a co?
— Bez 100 dolarů se dnes v noci nic nebude.
— Ale vždyť jsi moje milovaná žena, jak to?
— Vasile, prostě bez stovky to nepůjde!
Vasil škemral… Nakonec jí dal 100 dolarů a všechno bylo v pořádku. Žili
spolu šťastně. Pak přišla krize. Vasil, celý v slzách:
— Všechno je pryč, nemáme peníze, co budeme dělat!
Róza vezme manžela k oknu:
— Vasile, nevyváděj. Podívej se tam na roh, vidíš tu pekárnu? To je moje
pekárna. A tamhle kousek dál je lékárna — to je moje lékárna. A vidíš
tam tu stavbu? To je můj obytný komplex! A kdybys nebyl tak mizerný milenec,
mohlo nám patřit půl města...
2
1
1