a zde je taková emná nuance. Někdo má problém dívat se do zdi a čekat a být rád....když ví že čeká na smrt. A že nic jiného než ty čtyři stěny a čekání neexistuje.
Pokud zcela přirozeně a podvědomě cítíme že přesahujeme sami sebe,
že jsme otiskem (přírody, Boha, Ducha, Vesmíru) něčeho nás
přesahujícího.... dokážeme se pozvednout nad pud sebezáchovy a být
šťastni s tím co máme.
Pokud si člověk dokáže vyťukat na klávesnici pár slov, je na tom
dobře...opravdu fyzicky i mentálně dobře.