,
Ondi
V buddhismu je hodně i o tradici a uctívání předků. O zvyky dané oblasti. Tak jak u nás kritizujete křesťany že jsou málo zapálení a řídí se zvyky svých předků, stejně tak je to i v azijských státech kde žijí dle svých tradic.
Pokud se někdo vyjímečně či zapáleně věnuje meditaci, je to výjimka. Většina obyvatel je nenápadně normálních.
Buddhismus se v určitých zemích praktikuje jinak dle toho jaký směr buddhismu to je a mnichové mají svoje desatero které praktikují a pro nemnichy tu je to zkrácené.
Mniši žijí z milodarů, naprostá většina lidí nejsou mniši a přesto jsou to buddhisté. Chci jen ukázat, že není nutné se vzdávat obyčejného života kvůli víře... a cítit se tak něčím vyjímečným. Je to spíše kulturní obrázek dané země. V každém náboženství se můžeš "zabydlet" a najít v něm spiritualitu.
Vím že žijí z milodarů a vím proč,ale spíše mluvím že buddhismus i
pro obyčejného člověka je i v tom zkráceném co mají právě mniši k
dodržování.Ponevadz buddhista je který ctí tyto dané věci. Jinak není
buddhistou. 
Oni se cítí buddhisty... je to postaveno na jejich zvycích. Jak dělají pohřby, slaví narození, svatby, jak žádají třeba o nějakou přímluvu etc. Je to hodně podobné kterémukoliv jinému náboženství. Protože je zakořené.... to chci zdůraznit, tu zakořeněnost a vrostlost do dějin a kultury dané komunity.
Ale hlavně ctis aby jsi byla buddhistou zkrácený Jakobu vás desatero to
dělá že jsi buddhistou, proč to tak je, protože bez praktikování se
nestanes nikdy buddhistou. Můžeš mít zvyky kulturni a tak,ale bez
praktikování mnišského desatera zkráceného pro lidi nikdy nedozpejes
osvícení, už to praktikování k přiblížení se k tomu je podstatou co
učil Buddha.
tomu rozumím a je mi to jasné. Prostě vlastními silami a praktikováním to šlo jen do určitého bodu a pak ani o píď. Nepohla jsem se přes tu pomyslnou hranici, kdy se člověk nechá padnout a pouze je. To se mi stalo až v Izraeli.
No my Israelite vlastně se k tomu moc nehlasim,ale učili mě právě Ráby boží morálce věřit v Boha a rozumět tomu i praktikování.
