Náboženství vede člověka k přirozenosti a tím k poznání i prožití
reality. ("Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.") 
Náboženství vede člověka k přirozenosti a tím k poznání i prožití
reality. ("Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.") 
pravda je v Bohu a zjavila sa v Kristovi - preto "pravda oslobodí", lebo je v Bohu, v pravde - tu je podstata veci, nie v tom, kto hľadá pravdu mimo Boha - ten len parazituje na pravde, ktorá je v Bohu...
Osvobozuje poznání té pravdy, to je z toho výroku patrné. To poznání, jak se věci mají, tě dá moc a tím svobodu. (Poznáním podstaty hříchu mu dovedeš čelit.)
„pravda osvobodí, protože je v Bohu, v pravdě“
Že pravda je v pravdě, to ví každý, i ateista. A že to se rovná v bohu
– to už je zase jen pouhá víra. Tím můžeš leda tak utvrdit ve víře
někoho, kdo už tam je, protože jen ten bude brát tvou kruhovou „logiku“
jako logiku.
A to o tom parazitování – to je pro změnu zase pomluva
ateistů. Takže bacha na to, co píšeš!
Jasně pobožní jsou lepšolidé, prostě výkvěty lidstva. To je krásné
vyznání a autosugesce.
Jak to neznabožství a bezbožnictví museli lidé těch dvě sta tisíc let
jen vydržet, než se někdo nad lidmi smiloval a vymyslel bohy. 
Nic takového jsem neřekl. Jenom že náboženství má v "programu"
uvedení člověka (zpět) do přirozeného stavu.
A kromě toho zdravý či uzdravený člověk přece není nějaký
lepšočlověk oproti nemocnému. Zdraví lidé přece nejsou nějakým
výkvětem lidstva.
A nemyl se, náboženství není výlučně jen víra v bohy.
Člověk je po narození v přirozeném stavu. Tu náboženskou ideologii musí do bezbranného děťátka někdo teprve nahustit. Klérus potřebuje pokorné ovce ze kterých se mu dobře žije.
Po narození ještě ano. To je ještě čistě přírodní, instinktivní
bytost. Spolu s probouzením vědomí sebe sama se ovšem čím dál více
dostává do rozporu se svou přirozeností (narůstají vnitřní
konflikty).
Ale hezky tu "ujíždíš" na antináboženské droze. 