Pobožní rádi citují moudra lidí z doby počátků křesťanské
ideologie a jaksi předpokládají, že takhle mysleli a jednali všichni lidé
tehdejší doby. O kolik křesťanských mudrců se při tom jedná, o pět,
deset, nebo o více?
Jenže tehda žily statisíce lidí a každý z nich měl svůj názor na věc.
Ti pobožnými citovaní nejsou nějakým etalonem absolutní pravdy, jestli
něco napsali, nebo vyslovili, tak to byly jejich subjektivní názory, názory
nevzdělanců znající jen zlomeček světa, prakticky neznalí přírodních
zákonů. Proto blábolili o bohu, protože se tehda našli lidé, kteří jim
naslouchali a jim věřili, jako lidé dodnes rádi naslouchají pohádkám a
nechají se unést na čas do světa pohádek. Věřili ve slibovaný konstrukt
nebe a věčného života po smrti. Věřili v reálnou existenci milujícího
boha držícího nad křesťany ochrannou ruku. A jestli se našli kritici a
rozumní lidé, tak jejich názory utopili predátoři církví jako nevhodné,
zakázané a nebo i trestné.
A dnes? Bůh je mrtvý, jak je vidět aktuálně na válce křesťanů proti
křesťanům. Nejen tam. Palestinci věří ve stejného boha jako Židé a nic
a nikdo jim nezabrání v páchání nelidských zločinů, vraždí s radostí
a nadšením vše co se hýbe včetně dětí a kojenců.
Není nebe a posmrtný život dokonalým lákadlem, tisíckrát lepším než
mucholapka na mouchy za bůra?