Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

pomoz sobě...

Každej známe pravdu, nezpochybnitelnou pravdu, tu kterou vidíme a můžeme nahmatat.
Otázkou je akorát definice oné pravdy.

Pochopitelně když bys měl rozsoudit dva profesionální lháře a podvodníky, tak budeš mít problé, to je jasné. A proto se musíme držet pravidla podle ovoce poznáš strom.

Znáš také zajisté soudí verdikt Šalamouna týkající se dvou bab, které tvrdily, že jablko sváru, tedy dítě patří právě jí?

Soudce musí být člověkem moudrým, vzdělaným, zkušeným a nestranným.

Pravda je pojem, který se může zdát na první pohled jednoznačný, ale v praxi bývá často zabarven lidskými zkušenostmi, emocemi a perspektivami, z nichž na ni pohlížíme. Absolutní pravda, tedy ta, která je nezpochybnitelná a platná za všech okolností a z každého úhlu pohledu, je spíše teoretickým ideálem. V lidském světě se většina pravd formuje v rámci subjektivních interpretací. Například v našem případě nemohu ani já, ani ty objektivně posoudit formování společnosti. Oba se můžeme ve světle svých subjektivních pravd domnívat, jak to bylo. Věda se často považuje za prostředek k odhalování objektivní pravdy, přesto i vědecké poznatky mohou být omezeny současným stavem technologie, metodologií nebo úrovní porozumění. Stejně tak filozofické a náboženské pravdy mohou být univerzální pro ty, kteří je přijímají, avšak subjektivní pro ty, kteří zastávají jiný pohled. Pokud přijmeme, že pravda je formována zkušenostmi, hodnotami a perspektivami jednotlivce, můžeme dojít k závěru, že pravda je relativním pojmem, nejen v lidské společnosti, ale možná i v celém našem vesmíru.

To, co je reálné lze ověřit, tomu ireánému lze pouze věřit a nebo nevěřit.
My dva se můžeme do smrti dohadovat, jestli ve Vesmíru existuje planeta s bytostmi mající schopnosti a vlastnosti lidí. Tu pravdu lze zjistit prohledáním Vesmíru ... a to je jak mimo naše schopnosti, tak to fyzikální a biologické zákony nedovolí.

Nemám nic proti poznání, ale i poznání má své hranice a možné nepochopení často bývá bez hranic. Plné předsudků, chaosu, nesouladu.
Dalším faktorem je čas.
Poznání a čas jsou jako dva partneři v tanci – jeden určuje rytmus a druhý směr a pak je tu lidská schopnost, předpoklad k tanci.

Nesouhlasím, nemohu souhlasit.
Předsudky jsou jsou spojeny s neznalostí. Znalosti právě ony předsudky eliminují.
Podobné je to i s tím nesouladem. Právě znalosti, tedy vzdělání uvádí uvádí pozorované, měřené hmatatelné do logických souvislostí. Nechápání souvislostí a i ojedinělých přírodních úkazů vedlo naše dávné předky k vymýšlení bytostí, jako jsou čerti, bohové, duchové a jiné potvory. Uvědom si, jak krátkou dobu ví lidstvo co je podstata atmosférického výboje (primitivně "blesk"), jak a proč vzniká. Ja dlouho se ví, že na Marsu nežijí technologicky vyspělé bytosti atd, atd.

Tvůj předchozí příspěvek mě možná dovedl k chybnému přesvědčení, že nikdo není neomylný. Pokud objevím v zemi kupříkladu volant, můžu se domnívat, k čemu sloužil, ale jistotu budu mít až tehdy, pokud objevím auto. Přesto i tak může jít o kultovní předmět, který nikdy nejezdil. Tedy závěry, které činíme na základě neúplných informací, mohou být pouze hypotézy, dokud nejsou podloženy širším kontextem či dalšími objevy.

„…Tedy závěry, které činíme na základě neúplných informací, mohou být pouze hypotézy, dokud nejsou podloženy širším kontextem či dalšími objevy.“

Někdo to tu snad zpochybňuje? Kromě Visitora?

To by ses divil.

Tak povídej, já se rád divím!

Zalistuj do minulého dne.

Usnadni to okopírováním onoho závadného závěru. Prosím.