Ale potkal, jen dneska jim říkáme komplex, blok, afekt, atmosféra/nálada apod. Všechny náboženské pojmy jsou ve svém základu psychologické pojmy.
Ale potkal, jen dneska jim říkáme komplex, blok, afekt, atmosféra/nálada apod. Všechny náboženské pojmy jsou ve svém základu psychologické pojmy.
A tak máme i spiritus - ducha alkoholu, že?
I letadlo a automobil má pro některý lidi ducha a samozřejmě mají svého
ducha i města, baráky a hlavně hrady, zámky a i zříceniny ...
Ten výraz "duch" je gumový, žvejkačkový. Pověrčivým lidem vsugeruje
jakési nadpřirozeno budící strach a husí kůži.
Jistě, dneska říkáme, že ono místo či předmět má takovou a takovou atmosféru či náladu, tehdy lidé říkali, že má takového a takového ducha. Není v tom nic pověrčivého, je to jednoduše způsob pojetí určitého fenoménu. Vnímat ho (a jemu příbuzné fenomény jako komplex, blok či afekt) jako projev bytosti či přímo jako samotnou onu bytost, je pro určitý stupeň vývoje vědomí přirozené, poněvadž právě tak se to v něm jeví. Ti lidé mluvíc o duchách prostě jen popisovali svou zkušenost. Nic si nevymýšleli, prostě jen vyslovili, co vnímali. A to, že se díky nedostatečnému rozlišení mezi psychickým a fyzickým, vnitřním a vnějším dopouštěli kognitivního omylu, to jim nelze zazlívat. Koneckonců dopouští se ho běžně i dnešní člověk, třebaže v trochu menší míře než lidé dřív.