Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No ono právě ta láska k sobě bývá překážkou té dobrosrdečnosti. Protože láska k sobě představuje dávání sobě, a dobrosrdečnost představuje dávání druhým, takže jsou to protichůdné "pohyby", protichůdné směry zájmu. Když je člověk pokorný, tak se má rád přiměřeně.

Všeho moc škodí Stoicismus učí právě mít se rád a pomoci druhým ale nenechat se zneužít. Být pokorný mít se rád,pak nikdo nezneuzije naší dobroty to je i v té bajce, nemusíš kousnout, stačí vrcet.

Kdybys místo "pokorný" použil "skromný" ...

pokorný = nepyšný

být pyšný (ve svém srdci) = mít nafouklé ego
být pokorný (ve svém srdci) = mít splasklé ego

To splaskle bych pozměnil kontrolované, ohýbající tak ,abych rozeznal co je moc škodlivé. Jo hold Ondi to má pomotane.

Splasklý je správné slovo coby opak nafouklého. Ale je pravda, že takové ego je ohybné, přizpůsobivé, normální narozdíl od strnulého, tvrdošíjného nafouklého.

Když jsem jako puberťák byl blázen do bojových umění, tak jsem měl na zdi plakát, na němž byl zasněžený strom a u něj takovýto text:

„Jeden mistr (nějakého jména co už si nepamatuju) se procházel v zasněžené krajině a spatřil, jak třešeň, mající tvrdé větve, je má pod náporem sněhu polámané, zatímco větve vrby, která je má měkké a ohebné, se pod náporem sněhu ohnuly, ale zůstaly nepoškozené.“

A pod tím byl verš z Tao te ting:

„co je slabé překonává to, co je silné,
co je poddajné překonává to, co je pevné“

I když to bylo uvedeno jako ilustrace principů boje, tak je tu řeč o egu.

pokorný neznamená skromný...Skromný znamená že si nenárokuje...

Pokorný zase že si nevyskakuje a nedělá stres pokud nemusí. Dokáze zkousnout drobná příkoří, protože prostě nemá nafouklé ego a nemusí si honít péra na ocasu.

Kdysi jsem tu dával o tom hadovi jestli pamatuješ to je to samé.

K čemuž stačí doplnit: Miluj bližní tak jako sebe a je vystaráno?
A nebo jak chceš aby lidi jednali z tebou jednej ty s nimi, o tom je evangelium?

To jo, protože láska k bližnímu, tedy láska zaměřená ven na objekt kompenzuje lásku k sobě a zabraňuje vzniku výslovné či přehnané sebelásky. V psychice to funguje tak, že tak jako se spolu s pýchou (sebeláskou) dostavují pocity méněcennosti či znehodnocení, tak se spolu s pokorou (láskou k bližnímu) dostavují pocity sebepotvrzování či sebezhodnocení, čili člověk by svou lásku měl zaměřit na bližního a tím se přirozeně do správného stupně upraví láska k sobě.