ale kazdy clovek na svete at ten nebo onen ma v sobe viru - to je cloveku dane - bez viry neexistuje zadny clovek.
Víra v Boha/nadpřirozeno - je jedno - (psychologický a náboženský
význam)
a víra v "něco" - je dva - (epistemologický význam)
a jsi schopen rozlišit o jaké víře se tu především bavíme ?
není víra jako víra
To je pro našeho Novozélanďana už moc komplikované.
On a jemu podobní označují slovem "víra" jejich náboženskou ideologii. Ne leckakou, nýbrž jen tu, které propadli tělem a psychikou.
Ja vim moc dobre, ze vir je hodne ale v podstate vira jako takova je pouze jedna - zrovna tak jako pravda je jenom jedna. Vira je vec - nazor o kterem nevim jestli existuje ale verime tomu ze ano bez dukazu existence.
Slovo "víra" označuje stav mysli člověka vzhledem k neurčité
výpovědi.
Taže věřím, že tento můj příspěvek bude přijmut serverem a zařazen do
příspěvků na D.F. a to v nezměněném textu.
Jsem tedy věřícím člověkem. Kdybych nevěřil, tak bych určitě nic
nepsal a šetřil čas a elektriku.
Když někdo řekne, že je věřící a nepřipojí v co věří, tak si posluchači, neb mohou domyslet cokoliv, v co dotyčný věří. Třeba, že se jedná o věřícího v pohádku o placatém Měsíci na obloze.
Nemusíš se omlouvat.
To jen já jsem v tomto směru nějaký pedant.
Jasně, člověk může uvést např., že je "křesťanem" a nebo jeho lepší
verzí "praktikujícím křesťanem" a když není křesťanem, tak si může
posloužit označením teista. A tím je zhruba dáno, jakému světonázoru
holduje.
Osobně se deklaruji ateistou, tedy bezbožníkém, nebo materialistou, jak to
někteří z idealistů s lehce pejorativním nádechem používají.
ted je na mne otazkana tebe ja odpovedl po pravde _ jakeho si ty vyznani a cemu veris - neveris?
jakeho si ty vyznani a cemu veris - neveris
Osobně se deklaruji ateistou, tedy bezbožníkém, nebo materialistou, jak to
někteří z idealistů s lehce pejorativním nádechem používají.
Vyznání(?) - bezbožník
Víra(?) - nevíra
(aspoň já to tak pochopil)
Čemu věřím? Jen ověřeným výpovědím a vlastní zkušenosti.
Příklad: když si kupuji zrnkové kafe, tak věřím, že v balíčku je
zrnkové kafe. Když dostanu u pokladny nazpět, tak věřím, že se suma
odpovídá a bankovky, či mince jsou nepadělané. Akorát jedinkrát se mi
stalo, že jsem dostal nazpět místo dvoueurové mince minci tureckou.
Ovšem má víra má své hranice a někdy zkontroluji, jestli se pokladní
nezmýlila.
Také je má víra omezená natolik, že si před tankováním paliva do auta
čuchnu k pistoli, jestli tam není benzín, když čepuji naftu.
Jestli požaduješ výčet všeho, čemu všemu věřím, tak tě musím
přibrzdit, protože je toho šílená spousta. Například věřím, že
existuje Gibraltarská úžina, prostě jsem si to ověřil jak na mapách, tak
v literatuře, Také věřím, že vrchol Mont Everestu leží nejvýš od
mořské hladiny .... Také věřím, že naše galaxie, tedy Mléčná dráha
je jen jedna z miliard jiných galaxií ... a také, že Země je od Slunce
daleko přesně na 1,000000 AU. To přece nemůže být náhodou, že jo?
Kámoš natankoval místo nafty benzím, zjistil to až při placení,
naštěstí před nastartováním motoru. Zavolal autoklub. Ti mu vypumpovali
nádrž, on si natankoval naftu a tak po hodině a dvojitém účtu mohl
pokračovat v cestě. Horší by bylo, kdyby nastartoval a odjel z benzínky.
Ptal jsem se ho, kolik toho benzínu natankoval a on odvětil, že asi tak
30litrů, což je víc než bylo v nádrži ještě nafty.
To jo.
Pokud by natankoval tak do 5 litrů, tak stačí dolít 1-2 l oleje - starší
vozy se tak "odvodňovali"
a věříš že ses narodil a že zemřeš? anebo to prostě bereš jako samozřejmost, že to tak je
Ale odkud? To že se narodil ví jen a pouze z vyprávění, tedy věří že se tak stalo a že ze není odjakživa akorát si to nepamatuje.
třeba někde někdy viděl, jak se rodí nový člověk, a pak mu došlo, že se taky musel narodit...
no jasně, a tak je to se vším, je to jen zprostředkované, odzrcadlené. Není to vlastní zkušenost nýbrž jen myšlenka že takhle to bylo se mnou ačkoliv jsme to nezažili přímo, nepamatujeme si to, jen tomu věříme.
Je to vlastní zkušenost - to, že si něco nepamatuješ nedokazuje, že to
neexistuje.
O tvém narození je x důkazů.
pouze z druhé ruky, z vyprávění mojí maminky například. Kdybych ji neměla a nebyl zde nikdo kdo mě znal jako malou, žádný důkaz by nebyl. Ale to opravdu spekuluji a jsem si toho vědoma. Jen že některé spekulace jsou vědomé a některé nevědomé. Preferuji vědomé, tedy vědět kdy spekuluji a raději spekulovat než ignorovat.
Že lidé vznikají narozením, to je vlastní zkušenost. Že se to tedy týká i mne, to je zdravý rozum. Že někdy ně jaký člověk vznikl jinak, to je pouhá nepodložená víra.
no jasně :-) je to paradox, Spoustu věcí jen odezíráme, tedy věříme jim na základě zkušeností jiných.
Ale ratko - mícháš víru náboženskou s vírou epistemologickou.
Důkazem narození je tvá existence - fakt, že jsi - to není víra - to je
vědění.
má existence neříká nic o mém narození, pokud ovšem nemám informace z druhé ruky. Ale OK, byl to jen pokus ukázat že často nevíme, ale považujeme za samozřejmost odezíráním. Taky nevíme že zemřeme, pokud bychom nepoznali nikoho kdo zemřel nebo nečetli o někom takovém.
Pokud to bereš tak, tak jo.
Proto taky lidé věřili a věří na bohy - pokud jsou někde izolovaní a
nechápou vznik blesku, hromu, větru a pod.
Nevěří na Boha jediného.
Jasně že neví o narození a smrti pokud s tím nemají zkušenost - jenže
tomu ani nevěří - nemůže věřit v něco, co nepozná.
Věříš?
Mohu napsat, že věřím, že mám ledviny, i
když jsem je nikdy neviděl, nenahmatal, neochutnal ...
Také mohu napsat, že věřím, že ledviny má
i moje manželka a náš kocour.
No a co se týče mé osoby, tak nemám žádné psychické problémy s mou
identitou. Cogito ergo sum ( myslím, tedy jsem !) Prostě to vím.
V mé reálné fyzické a dosud i biologické existenci vidím důkaz mého
narození. Ovšem to, že zrovna v den mého narození rozkvetly a voněly
šeříky vím od mé maminky a nemám důvodu, proč bych jí neměl věřit.
Takže vím, že jsem se narodil a věřím, že datum a místo narození je v rodném
listě správně zapsáno.
No a to, že zemřu, to vím ratko také na
beton, ale protože proti umírání nelze nic podniknout, tak se tím nijak
nezabývám.
když před pár lety umřel dědeček (z matčiny strany) mého, tehdy 4.
letého vnoučka, tak se při našem setkání na mě pátravě podíval a řekl
vážně "ty umřeš dřív, než já". Nechtěl jsem se smát, z piety k jeho
druhému dědečkovi, tak jsem to v sobě udusil a pravil že má pravdu, ale
že to ještě potrvá, než se on ožení a bude mít děti, mé pravnuky.
Myslím, že ho to uklidnilo.
"takže vím, že jsem se narodil a věřím, že datum a místo narození je v rodném listě správně zapsáno" - takže nevíte/nemáte dôkaz, ale věŕíte, že ten dátum zápisu je správny...my rovnako věříme, že sa Ježiš narodil, zomrel umučený na kríži a vstal zmrtvých (máme o tom x-informácií, kterým věříme)...aký je principiálny ozdiel medzi vašou vierou a mojou vierou?
Asi takový, že kvůli chybnému datu na mém rodném lisu by se nevedly války a neupalovali lidé. Jsou věci považované jedněmi za nedůležité a jinými za důležité. A naopak.
A vo to kráčí visitore.
Kvůli nepatrným odchylkám výkladu knih napsané v dávných dobách
nějakými primitivy byli lidi vraždění.
Už jen na té blbé biblické Potopé je vidět, jak se někteří dokážou vyhecovat až do nenávisti. Přitom nejde o nic víc, než o pohádku, či smyšlenou legendu.
Ovšem náboženským ideologům jde o hodně, když přiznají, že ona v bibli vylíčená Potopa je ryzí nesmysl, podobně jako kříšení mrtvol, nebo přežívání Jonáše ve velrybě, tak co je pak na té knize pohádek vlastně pravdivé?
Visitore, pokud by existoval všemohoucí a vševědoucí Bůh, pak také byl
za všechno odpovědný.
Vždyť věřící předpokládají, že bez jeho vůle by se nepohnul ani
lístek na stromě.
Věřící oslavují Boha potažmo Krista za jejich dobré skutky až
sebeobětování, ale nechtějí nebo nemohou přijmout jejich odpovědnost za
všechno špatné, zlé a kruté co se kdy stalo. Jakoby museli mít klapky na
očích... Jakoby měli zakázáno o tom uvažovat a pochybovat. Musí vidět
jen jednu stranu mince?
Není to divný postoj - za všechno dobré může Bůh, za špatné lidé? Kdo
to tak nastavil?
ad.: spoludiskutujúcí kamardáde, Ondi, řeknu to takhle: každý si má vstoupit nejdřív do svého svědomí, do sv=ho zrcadla pravdy, a potom snad krtizovat a posměškovat z víry jiných! - a hlavně se zeptat sám sebe: jaká je moje víra? kdo jsem? proč jsem? kam kráčím? proč skutečně neveřím? je to vina toho, co se ví a píše, nebo moje? svojí nadutosti a pýchy?
No na skoro všechny, tebou položené otázky, by sis taky měl odpovědět i ty sám.
Tak proč, když jsi dokázal na to odpovědět, zůstáváš stejný a nepracuješ na svém "vylepšení"?
S nadutostí a pýchou už jděte do háje! My se považujeme za součást vesmíru, která souhrou okolností získala vlastnosti, které má, a je tudíž živá, může cítit, myslet, zamýšlet se nad svou existencí a určovat, co s ní udělá. Nemá přitom žádná privilegia – stačí jeden správně směrovaný gama záblesk před mnoha miliony lety nebo naše vlastní blbost – a naše existence skončí. Vy se naproti tomu domníváte, že váš život je důvodem existence celého vesmíru, že jste to právě vy, na kom nějakému stvořiteli všehomíra jedině záleží… Jak jste sakra přišel na to, že z těchto dvou pohledů na svět je pyšný a nadutý zrovna ten náš?
Vcelku máš pravdu, až na jeden malý detail. Ježíš na kříži nezemřel, a tudíž nemohl vstát z mrtvých. V tom se vaše víra liší, ty věříš nesmyslu.
Tak zapni myslivnu na plný výkon.
Na kříži se umíralo několik dní. Ježíš "umřel" za pár hodin. Musel si
s tím "umíráním" pospíšit, aby mu nepřelámali hnáty. To by opravdu
umřel.
Jeho tělo si vyžádal jeho tajný učedník, nějaký Josef z
Arimetie.
A teď zaměř pozornost na tento verš:
Matouš 17,9 Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu
o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z
mrtvých.“
I mírně retardovaný si z toho může snadno odvodit, že tu šarádu se
vzkříšením, pečlivě připravoval, dlouho před ukřižováním.
Je na tom něco k nepochopení?
on všechny zhypnotizoval, aby si mysleli že ho umučili. Ve skutečnosti si změnil identitu a žil nepozorovaně jako tesař ve městě jménem Chléb.
Zase se pleteš, jako ostatně pořád. Když všechny přesvědčil, že "vstal z mrtvých", vzal čáru do Indie. https://tinyurl.com/yyc5onk3
Věřit, že v mém rodném listu není chyba, tak jako není v 99,99 % ostatních rodných listů (a být si přitom vědom té velmi málo pravděpodobné možnosti výjimky), přece jenom není totéž jako věřit v obživnutí mrtvého, které nikdo nikdy neviděl, že?
dědeček (z matčiny strany) mého, tehdy 4. letého vnoučka
Takže jeho pradědeček(?)