Já jsem se taky svého času vysmíval víře a speciálně křesťanství. Taky jsem byl nadutý hlupák. To že jsem tomu nerozuměl, to na tom nic nemění. Nenadutý, pokorný člověk se nevysmívá. Zatvrzelost je koneckonců projevem nadutosti. A ano, člověk do toho musí dorůst, dozrát.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
ale byl jsem od svých 14 let blázen do
bojových umění (hlavně nindžutsu), takže jsem žil v představě, že
když mi někdo bude dělat problémy, tak prostě půjdu a rozbiju mu hubu a
tím ho odradim od dělání dalších problémů. Jednoduchý jak facka. Jenže
na té vojně jsem poznal, že existují typy konfliktů, které se fyzickou
silou řešit nedají. To mě tehdy přeorientovalo z východu na západ. Seknul
jsem s bojovým uměním (v něm jsem najednou neviděl smysl), včetně
východní filozofie jako zen a tao, která byla spjatá s bojovým uměním a
přešel k hermetismu, který mě oslovil.
2
