,
Představa, že Ježíš mohl "připravit" své ukřižování, smrt a
prázdný hrob, je historicky i prakticky krajně nepravděpodobná a
neodpovídá dobovým reáliím:
Ukřižování bylo brutální a smrt byla prakticky jistá.
Před ukřižováním byl Ježíš podle evangelií těžce zbičován (což
samo o sobě mohlo způsobit smrt), pak přibit na kříž.
I kdyby teoreticky přežil přibití (což je málo pravděpodobné), následky
(ztráta krve, šok, infekce) by ho zaručeně zabily během několika hodin až
dnů.
Výjimka z pravidla o ponechání na kříži není zvláštní – byla to
běžná praxe o židovských svátcích.
Podle židovského zákona (Deuteronomium 21,22–23) nesměl zůstat popravenec
na kůlu přes noc, zvlášť před sabatem a o velkých svátcích (např.
Pesach).
Proto Židé požádali Piláta, aby byli ukřižovaní sňati před začátkem
sabatu (Jan 19,31–33).
Nešlo o žádnou "výjimku pro Ježíše", ale o běžné dodržení
náboženského zákona.
Prázdný hrob sám o sobě nestačil k vytvoření "křesťanství".
První křesťané nehlásali jen prázdný hrob – hlásali, že se jim
Ježíš živý ukázal a promlouval k nim.
Bylo by extrémně těžké zinscenovat masové vize různých lidí na
různých místech, v různých časech.
Navíc většina apoštolů za svoje svědectví podstoupila
mučednickou smrt. Těžko si představit, že by většina z nich umírala za
něco, o čem by věděla, že to bylo podvodné divadlo. 
1
1
