Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No tu hodinu určil člověk.

Pokud by nebyl pozorovatel, kdo by určil/stvořil/nas­tavil "čas"??

No jednotku si určil samozřejmě člověk. Stejně jako u hmotnosti, délky nebo energie. To šlo celou dobu jen o to?

Pokud by nebyl pozorovatel, tak by čas existoval, jenom by nebylo nikoho, kdo by jeho plynutí mohl pozorovat.

jak to můžeš vědět?

ze to důvodně předpokládat.
Představ si, že z oplanety komplet zmizí člověk. a co, netroškařmě, všechno živé s vjemem času.

Přestane existovat i čas?

Byl dřív čas nebo člověk?

říkám že nejde o člověka...a vlastně ani o zvíře, to vše vnímá svět v jeho troj či čtyřrozměrné formě protože takhle se na vesmír adaptovalo. Jedno z druhým je propojené a jak zvíře, strom nebo člověk je součástí a to oddělení jedno od druhého, to je právě to...vyjímečné. Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje. Nevím jak to chcete dokázat, čím. Cokoliv vezmete, jakýkoliv přístroj, vše je v důsledku vyhodnocováno člověkem který je součástí toho všeho a tedy nemůžete udělat žádný úkrok stranou aby se něco dalo vyhodnocovat objektivně...po­každé je přítomen subjektivní prvek, nějaké já, které hodnotí, či přijímá výsledek. a tím ho již adaptuje na "lidskost"

Zkus si tyhle svoje výhrady namísto na čas naimplantovat třeba na jeden z prostorových rozměrů.
Existuje vůbec 3. rozměr?
existují vůbec rozměry?

My dneska víme, že náš vesmír definují tři prostorové rozměry - dneska je vnímám, zítra umřu, vnímat je přestanu, ale ty rozměry tu budou dáíl s jinými lidmi. a ikdyž vymřou všihcni lidé, ten vesmír tu bude dál i s časem. stejně jako byl, než jsme vznikli v čase, protože právě čas to umožnil.
tehdy jsme my lidé ten čas nevnímali, natož abychom ho měřili - jak taky, když jsme neexistovali.

nic v tomto vesmíru není závislé na tom, jestli to někdo umí odlišit a rozlišit - odlišení a rozlišení je dáno jasnou existencí uvedeného, že to bez člověka nikdo nepopíše lidskou řeší a lidským vjemem nehraje roli.

šikansen existuje a jede, i když o tom všichni mlčí.

čas není třeba dokazovat přístroji .-))) řas je dokazován samotným člověkem, jeho existencí, i bez jediného jakéhokoli přístroje - člověk stárne .-)))
skála taky stárně, vesmír taky .....

ty si pleteš čas jako fyzikální veličinu s vjemem času člověkem.

no dobře, uznávám tvé výhrady... a nebudu se víc k tématu vyjadřovat.

„Pokud by nebylo vůbec vnímáno nic, nebylo by ani možné jakkoliv diferencovat, odlišovat jedno od druhého. Tedy prvotní je vnímání... to je schopno odlišovat či rozlišovat. Bez toho fakticky nic neexistuje.“

A není to, aby bylo vůbec co vnímat, prvotnější než vnímání?

myslím že je to současné... není něco dříve a něco později, je to najednou.

Nějak pořád nechápu ten tvůj předpoklad, že existence čehokoliv je závislá na tom, aby ji někdo mohl pozorovat… Co tě k tomu vede?

odjakživa... od momentu kdy jsem si uvěodmila že já jsem já a věci nejsou takové jak se zdají, nýbrž e jsme adaptovaní na okolí smyslově a mentálně. Fakticky neoddělitelně. Ale kolem 10 roku jsem se dozvěěla o Lorencových transformacích a o tom že nemůžeme jinak vnímat než vnímáme a že svět kolem nás je možná zcela jiný... kdybychom neměly smysly jaké máme a myšlení jaké máme, možná by svět byl jiný. jinak bychom vnímali, jinak bychm cítili... nevím jak to vyjádřit. Pocit že jsem zde jen uvízla...

přičemž mi je jasné že tenhle svět je takový jaký je... že ho musím akceptovat a taky to dělám :-) ale myslím že jsem celkem svobodná a kdyby byly věci zcela jiné než se jeví, tak bych to prostě přijala s úsměvem a s tím, že jsme to vždycky věděla.

Tomuhle taky nerozumím: Vždyť kdyby svět existoval pouze na základě našeho vnímání, tak by přece musel existovat právě jenom takový, jaký ho vnímáme, ne?

nerozumíme si... jen říkám, že nevím jaký je svět ve skutečnosti, vím jen jaký je v mém smyslovém a mentálním prožívání.

Svět vnímá každý člověk jinak.
Dokonce, i každé zvíře ho vnímá jinak
I každý šutrák

Na tom ale existence času (pokud ej řeč stále o tom) nestojí, všem rozměrům prostoru, ať je jich kolik chce, jejichž produktem je i ten šutrák, i ten člověk, všem rozměrům prostoru je u prdele, jak to vnímá člověk včetně toho jako ne/dobře to je schopen měřit

prostě top je.
v tomto případě lze bez uzardění vyhlásit postulát, axiom "Vesmír je"
na rozdíl od dogmatu "Bůh je" o uvedeném skutečně nelze pochybovat

mám to přesně naopak, postuluji jako dogma, že existuji... tedy jsem si vědoma sebe sama a teprve pak následuje objekt... co vnímám.

:-))))
svým způsobem "existuji" není dogma, ale opět axiom nebo postulát :-)))))))))))))
protože to tak prostě je :-))))))))))

Akorát sis neuvědomila, že axiom "Vesmír je" zahrnuje i tvoji existenci, čili není třeba postulovat ještě "Já existuji" .-)))))))))

řešeno spolu s kalsikem, existuješ, protože existuješ :-))))))))

Že nemůžeme jinak vnímat, než jak vnímáme, to je samozřejmě pravda. Takže ho vnímáme tak, jak ho vnímáme, a popisujeme si ho způsobem, který z našeho vnímání plyne. Jak z toho ale sakra plyne, že bez našeho vnímání by neexistoval? A co s tím mají společného Lorentzovy transformace?

Naveď mě prosím, kde píšu že by neexistoval. MOžná jsme se někde špatně vyjádřila ale fakt nevím jak k tomuto došlo. Lorenzovy trasformace s tím souvisley tak, že jsem si uvodmila že rozměry i čas se mění se vztažnou soustavou. už si to přesně nepamatují... nějak jsme to tam rýsovali

To není úplně přesné :-)))

co znamená "věci nejsou takové, jak se jeví"?
máme nějaký příklad?

s jinými lidskými smysly by svět nebyl jiný, byl by stále stejný. jen my lidé bychom ho vnímali jinak.

čili jiný by byl maximálně náš našimi smysly vytvářený obraz TOHO SAMÉHO SBVĚTA za jakýchkoli lidských smyslů

lidské "smysly" vytvořily pouze Boha, nikoli Vesmír

Vzhledem k tomu, že všechny lidské smysly jsou založeny na akceleraci, diferenci, prostě rozdílech, změnách stavu, nemůže to tak být (najednou) už přímo z principu, o kterém jsi sama psala, tedy "svět vytvářený vjlemy člověka"

kdyby se všechno dělo najednou, nebyla bys schopna rozeznat, že se vůbec něco děje, protože by se nic nedělo.

Z prostého faktu, že čas je strukturální součástí vesmíru. Není navíc důvod si představovat, že ve vesmíru byl vždycky nějaký pozorovatel.

Proto se domnívám a v žádném případě netvrdím že to tak je, proto se domnívám, že bez pozorovatele nevíme jak vesmír vypadá či jak je utkán, co jsou elementární částice a jak funguje čas.

Ano, když nebudeme pozorovat, tak to nevíme. Tím se ale nevyjadřujeme o vesmíru, ale jen a pouze o našem vědění.

a vědění jiných lidí či zvířat... odhadujeme že vědí, cítí či vnímájí jako my.

No ale to, že nevidím jet japonský šikansen neznamená, že nejede a včas .-))))))))

už jsme psala, stačí jediný pozorovatel... tedy u šikanzenu je určitě nějaký jiný pozorovatel, nebo pes který to ví. je jedno kdo pozoruje, pořád je to pozorovatel našeho typu se smyslovými organy které má podobně jako kdokoliv z nás. Pes má ucho a oko jako my, tedy taky ví že jede vlak.

, nestačí. já ho nevidím. a já ani nevím, jestli nějaký pozorovatel pozoruje. žádného pozorovatele jedoucího šikanzenu nevidím, tak proč bych měl předpokládat jeho existenci, když tvoje oponentura je založena na tom, že pokud neexistuje pozorovatel času, neexistuje ani čas. to by sis trochu odporovala.

opravdu se musíš pokusit zbavit té ulity, která ti čas a prostor váže jen na čivy a vjemy člověka. uvedené (by) existovalo i bez pozorovatele - ostatně, my dnes vidíme ve vesmíru hvězdokupy, kde člověk existovat nmůže, a přesto i na nich čas plyne. ne proto, že to my vidíme.

svět bez pozorovatele je nesmyslný a nelogický takový svět nemůže existovat

proč?

A tím tvým pozorovatelem je samozřejmě pohádkový děda na obláčku zvaný láskyplně "bohem", "pánem", "otcem", nebo také "věčně hořícím křovím"?

Proč pohádkový? O objektivních skutečnostech ve Vesmíru přece nevíme vše. Teprve jsme přece na prahu poznání.

Slepému nemohu popsat barvu stromu.

Přesně tak, slepec proto bude barvy označovat jako pohádkovou fantazii.

Sejde se slepý a hluchý a slepý se ptá hluchého, popiš mi co vidíš a já ti řeknu co slyším.

Proč by nemohl? Co je na tom nelogického?

Stejně jako pozorujes svou mysl ,mysl bereš,jako existencí, až mysl přestaneš pozorovat bude to stav bez myšlenkový. Pak vše už nebude důležité.

Vesmír nepotřebuje hodiny.
Kdyby nebyl čas, vesmír s enevyvíjí. vlastně si ani nedovedu představit, jak by to vypadalo. všechno by v jeden okamžik vzniklo a a "zamrzlo", nic nikde by se nedělo
i to má ale problém, protože i ten "vznik a zatuhnutí" by muselo vnziknout v nějaký okamžit, tedy v čase.
nikdy by nevznikly planety .... nic, co by nebylo na úplném začátku. jenže i ten začátek začíná v čase.
vlastně by tedy

náš svět je čtyrozměrný. každá událost, i ta, která s enetýká člověka, je charakterizována a určena 3 prostorovými rozměry a 4. rozměrem - časem. Jedná s eo nezbytnou kauzalitu - příčina - následek - potřebnou pro jakékoli dění ve Vesmíru, ať už v něm člověk se svým rozdělením na roky, dny, hodiny, minuty sekundy je nebo není.

bez času by se vesmír nemohl vyvíjet, tedy by ani nevznikl, protože i vznik je záležitost času

možná někd eexistuje jedno, dvou nebo tří rozměrný prostor/vesmír, kde čas nehraje roli. nedokážu si to představit

vlastně by tedy existoval jen zamrznutý bůh :-))))))))))))

Bůh je věčný a neměnný... to je jeho charakteristika.

Hodina je konkrétní časový úsek. Vzhledem k tomu, že rychlost plynutí času je závislá na stavu pohybu a na míře gravitačního pole (čím rychleji se objekt pohybuje nebo v čím silnějším se nachází gravitačním poli, tím pomaleji mu plyne čas), tak to znamená, že jeden a ten samý časový úsek bude při vzájemném porovnání pro různé objekty jinak dlouhý.

Vysvětlení, proč se spolu s pohybem zpomaluje plynutí času:

a s tím spojený paradox dvojčat:

Proto se mi stalo že v pátek jsem si myslel že je stále pondělí čas mi utíkal pomalu a proto jsem byl odpočatý

Ta relativita času - jako důkaz může posloužit, že čtvrthodina čekání na milovanou osobu je vnímána jako hodina a nebo jako věčnost, kdežto hodina strávená s milovanou osobou nám přijde jako několik minut.

Hlavně mi říkali všichni že je pátek a já né je pondělí,tak mě brali jako provokatéra

Vesmíru jsou jednotky fuk.