přičemž mi je jasné že tenhle svět je takový jaký je... že ho musím akceptovat a taky to dělám :-) ale myslím že jsem celkem svobodná a kdyby byly věci zcela jiné než se jeví, tak bych to prostě přijala s úsměvem a s tím, že jsme to vždycky věděla.
přičemž mi je jasné že tenhle svět je takový jaký je... že ho musím akceptovat a taky to dělám :-) ale myslím že jsem celkem svobodná a kdyby byly věci zcela jiné než se jeví, tak bych to prostě přijala s úsměvem a s tím, že jsme to vždycky věděla.
Tomuhle taky nerozumím: Vždyť kdyby svět existoval pouze na základě našeho vnímání, tak by přece musel existovat právě jenom takový, jaký ho vnímáme, ne?
nerozumíme si... jen říkám, že nevím jaký je svět ve skutečnosti, vím jen jaký je v mém smyslovém a mentálním prožívání.
Svět vnímá každý člověk jinak.
Dokonce, i každé zvíře ho vnímá jinak
I každý šutrák
Na tom ale existence času (pokud ej řeč stále o tom) nestojí, všem rozměrům prostoru, ať je jich kolik chce, jejichž produktem je i ten šutrák, i ten člověk, všem rozměrům prostoru je u prdele, jak to vnímá člověk včetně toho jako ne/dobře to je schopen měřit
prostě top je.
v tomto případě lze bez uzardění vyhlásit postulát, axiom "Vesmír je"
na rozdíl od dogmatu "Bůh je" o uvedeném skutečně nelze pochybovat
mám to přesně naopak, postuluji jako dogma, že existuji... tedy jsem si vědoma sebe sama a teprve pak následuje objekt... co vnímám.
:-))))
svým způsobem "existuji" není dogma, ale opět axiom nebo postulát
:-)))))))))))))
protože to tak prostě je :-))))))))))
Akorát sis neuvědomila, že axiom "Vesmír je" zahrnuje i tvoji existenci, čili není třeba postulovat ještě "Já existuji" .-)))))))))
řešeno spolu s kalsikem, existuješ, protože existuješ :-))))))))