Můžeme přítomnost magického např. v liturgii či svátostech chápat
jako křesťané pouze metaforicky, nebo reálně?
Pokud nějaký věřící vnímá liturgickou událost jako součást
romantického magického večera ve společenství s ostatními páry, pak je
tato metafora na místě. Druhou věcí je, do jaké míry věřící chápou
proměnu vína a chleba na Krev a Tělo Kristovo. Jestliže chápe tuto proměnu
jako reálnou, skutečnou, překračují hranice nám známého viditelného
světa a vydávají se po stopách světa příštího. Příští svět ovšem
nikdo ještě neviděl. A víra ve skryté už není víra metaforická.
Například velice zjednodušeně řečeno, pokud se věřící v okamžiku
oltářní proměny dotkne škapulíře, v němž nosí špetku posvěcené soli
a úlomek kosti nějakého svatého, pak lze tento akt považovat za magický.
Tj. ke svátosti byla přidána církevně dovolená svátostina s magickým
obsahem. Tento prastarý křesťanský způsob víry je i dnes reálný a
stejně přijatelný. Moderní chápání víry ovšem zasadilo tyto a podobné
způsoby uctívání do temnoty.