Není žádný strop poznání, jeho úroveň je dána jen současnými
možnostmi a úrovní vědy.
Stropem v poznání by byl hypoteticky jen Bůh - vševědoucí by znal všechno
a nic nového by tedy poznat nemohl.
To je ovšem jen představa nadpřirozena, absolutna.
Není žádný strop poznání, jeho úroveň je dána jen současnými
možnostmi a úrovní vědy.
Stropem v poznání by byl hypoteticky jen Bůh - vševědoucí by znal všechno
a nic nového by tedy poznat nemohl.
To je ovšem jen představa nadpřirozena, absolutna.
Immanuel Kant tvrdil, že nemůžeme poznat věci takové,
jaké jsou samy o sobě (noumena), ale jen tak, jak se nám jeví (fenoména)
– a to skrze naše smysly a rozum.
Vše, co poznáváme, je filtrováno lidským aparátem poznání – tedy je to
"tvarem" vědomí, ne reality samotné.
Hranice: Poznáváme jen projevy hmoty, nikoli její absolutní podstatu. 
„Pokud pro poznání hmoty používáme nástroje, které jsou samy
hmotné, je to analogické, jako by se kniha snažila sama sebe přečíst.
Takový proces má svá vnitřní omezení – hmota zkoumající samu sebe
nikdy nemůže dosáhnout zcela úplného a objektivního poznání své
vlastní podstaty. Tato hranice není dána pouze technickými limity, ale
může být přímo obsažena v samotné povaze hmoty. Jinými slovy, hmota má
své přirozené meze poznatelnosti. Navíc je pravděpodobné, že nebude mít
dostatek času (ve smyslu fyzikální existence vesmíru) k tomu, aby sama sebe
plně pochopila. Neschopnost dosáhnout plného sebepoznání tak může být
základní vlastností hmotného světa.“ 
Plné poznání má jen její tvůrce a to jen pro to že je vševědoucí.
Samotná hmota vytvořila nástroje na sebepoznání, ale ty nejsou věčné a
dokonalé. pro plné pozníní potřebují věčnost a dokonalost, kterou
deponuje jen její tvůrce. 
ano, Kant patří mezi filosofy kteří mě hodně ovlivnili... tedy ehm snažila jsem se ho pochopit. ale šlo to ztruha :-)