,
Ondi
ano, jako filosofické téma je to dobré... k zamyšlení nad existenciálními otázkami. Jak je možné že se zamýšlíme, proč žijeme, kde jsme se tady vzali etc...
Pokud věřím, že zákaldem mé existence (první příčinou) je Bůh, že skrze mne vnímá, stává se někým... pak mohu uvažovat i nad tím, kdy se to stává... co je mojí podstatou, věřím že moje podstata je dobrá, mohu si důvůěřovat (protože věřím že Bůh žije, vnímá... skrze existenci lidí.
Pořád je to o reflektování já a odraz mého já skrze okolní svět, děje se to pořád protože já sama se vnímám jen skrze reflexi jak vědomé promítání o sobě nebo naslouchání "těm druhým". A je to také o vnitřním pokoji, zda musím mít výboje směrem ven a tedy furt něco podnikat, mít a zažívat nebo zda mohou spočinout sama v sobě v tichu aniž bych sama sebe rušila. A pořád je to o Bohu, kdy mohu důvěřovat že tohle mé Bytí je součástí Bytí jako takového (BYtí=Bůh)
jak vnímáš všechno a všechny ty kolem?
taky jen jako reflexi, promítání si na plátno vlastního vědomí?
proč je to pořád o Bohu? Proč potřebuješ důvěřovat, že nebýt Boha,
nemůžeš žít sama v klidu svého nitra (pokud se zadaří a zrovna netrpíš
:-))))))))))))))))))
Proč máš potřebu prostinké "bytí" nahrazovat slovem "Bůh"? tedy slovem,
které označuje něco s záměrem a vůlí, narozdíl od slova "bytí", keré
uvedené vlastnosti nemá?
Nevím, co ti brání konat podle posledního odstavce i bez Boha. Tedy :
"Pokud nevěřím, že zákaldem mé existence (první příčinou) je Bůh ... pak mohu uvažovat i nad tím, co je mojí podstatou, věřím že moje podstata je dobrá, mohu si důvůěřovat."
PS : moc nerozumím : " Bůh, že skrze mne vnímá, stává se někým."
Bůh se stává někým (a kým) až skrze člověka?
teď jsem naznačila... v posledním příspěvku. Asi jak říkáš berlička, pro mě je důležité být zcela absolutně upřimná a přímá. Někdy mám pocit že to neunesu ani já, ani nikdo blízký, jen Bůh. Lidé si myslí jak jsou dobří, chtějí být dobří, snaží se být spravedliví ale pořád se to různě křiví... útočistě nalézám v Bohu.
Pro někoho je Bůh berlička kterou mohou zahodit ale pro jiné lidi je Bůh skálou - pevností - nedobytným hradem :-)
Ani ten nedobytný hrad reálně neexistuje. Každý hrad, každá pevnost jsou dobytelné.
problém našeho světa je, že je založen na principu střetu protikladů.
co je pro jednoho dobré, pro druhého je zlo, co je podle jednoho spravedlivé, durhý vnímá jako nespravedlnsot - a stále hledáme kriteria, nenajdeme je. Jin-Jang
člověk, jako celá "fyzika" kolem nás, se snaží jít "cestou nejmenšího odporu". ne každý to zvládne, ne každý má tu možnost. především si ale ten "nejmenší odpor" v případě člověka určujeme my sami, a mnohdy špatně
pak trpíme .-))))))))))
To mi připomnělo text z knihy Vesmír v kabale:
Transcendentní Bůh se v kabale nazývá Ajin. Ajin znamená nic. Ajin je mimo bytí, od všeho oddělen. Ajin je absolutní nic.
Ajin není ani nahoře, ani dole. Ajin není ani nehybnost, ani pohyb. Ajin není nikde, neboť Ajin není.
Ajin je nezvučnost, ale není to ticho. Ajin není ani prázdnota, a přesto z nuly nejsoucnosti Ajin pochází jednička ejn sof.
Hebrejské ejn sof znamená nekonečno. Tak jak se má jednička k nule Ajin, je Ejn sof absolutní vše vůči absolutnímu nic Ajin.
Transcendentní Bůh je Ajin a imanentní Bůh je Ejn sof. Nic a všechno je totéž.
Absolutno nemá kromě označení Ajin a Ejn sof žádné další přívlastky. Bůh je Bůh a neexistuje nic, co by se s Bohem mohlo srovnávat.
Tradice vypráví, že Bůh zatoužil Boha spatřit, a tak Boží vůle, symbolizovaná světlem, zazářila nikde a všude. A takto se nekonečné světlo vůle Ejn sof ór stalo vševědoucím po celém absolutním všem. Aby mohl Bůh Boha spatřit, přikázal první oddělení od vševědoucího Boha. Vypráví se, že absolutní vše se stáhlo, aby vytvořilo místo, kde by se mohlo projevit zrcadlo bytí. ...
Další pasáže, které stojí za zmínku:
(viz náhled knihy)
Boží vůle, která obklopovala uprázdněný prostor v symbolu Ejn sof ór, začala podle některých kabalistů pronikat do prázdnoty neprojeveného bytí jako světelný paprsek. Tím se do ohniska dostaly tři faktory, které prázdnotu utvořily. Prvním byla absolutní vůle, druhým čin, jenž ji uskutečňuje, a třetím omezení, které tuto událost ohraničuje a obsahuje. Někteří kabalisté nazývají tyto tři principy působící uvnitř Ejn sof ór, třemi cachcachot, třemi skrytými zářemi.
...
První projevení na obvodu prázdnoty bylo pojmenováno Prvotní koruna. Má mnoho dalších jmen jako Ukrývač skrytého, Bílá hlava a Koruna korun. Většině kabalistů je známa pod Božím jménem Ehjeh – já jsem tam, kde absolutno umožnilo bytí být.
Poslední věta vlastně dává najevo, že se tu popisuje psychické dění a ne (meta)fyzikální.
