Nevím, co ti brání konat podle posledního odstavce i bez Boha. Tedy :
"Pokud nevěřím, že zákaldem mé existence (první příčinou) je Bůh ... pak mohu uvažovat i nad tím, co je mojí podstatou, věřím že moje podstata je dobrá, mohu si důvůěřovat."
PS : moc nerozumím : " Bůh, že skrze mne vnímá, stává se někým."
Bůh se stává někým (a kým) až skrze člověka?
teď jsem naznačila... v posledním příspěvku. Asi jak říkáš berlička, pro mě je důležité být zcela absolutně upřimná a přímá. Někdy mám pocit že to neunesu ani já, ani nikdo blízký, jen Bůh. Lidé si myslí jak jsou dobří, chtějí být dobří, snaží se být spravedliví ale pořád se to různě křiví... útočistě nalézám v Bohu.
Pro někoho je Bůh berlička kterou mohou zahodit ale pro jiné lidi je Bůh skálou - pevností - nedobytným hradem :-)
Ani ten nedobytný hrad reálně neexistuje. Každý hrad, každá pevnost jsou dobytelné.
problém našeho světa je, že je založen na principu střetu protikladů.
co je pro jednoho dobré, pro druhého je zlo, co je podle jednoho spravedlivé, durhý vnímá jako nespravedlnsot - a stále hledáme kriteria, nenajdeme je. Jin-Jang
člověk, jako celá "fyzika" kolem nás, se snaží jít "cestou nejmenšího odporu". ne každý to zvládne, ne každý má tu možnost. především si ale ten "nejmenší odpor" v případě člověka určujeme my sami, a mnohdy špatně
pak trpíme .-))))))))))
1